Basketbalové fanoušky po celém světě zaujala pozoruhodná grafika z vyhlášené dílny analytického mága Kirka Goldsberryho, která ilustruje rozdíl mezi nejčastěji využívanými střeleckými pozicemi v NBA před dvaceti lety a v právě probíhající sezoně. Co ukazuje? Trend je jasně čitelný: mnohem větší důraz na trojkové pokusy a mizející střelba ze střední vzdálenosti – mezi 200 nejoblíbenějších „palebných pozic“ se nedostala ani jedna, která není buď za linií pro tři body, nebo blízko u koše. Grafika je ale i důkazem toho, jak je někdy sport v područí číselných analýz.
Kirk Goldsberry je v basketbale jedním z lídrů na poli datových analýz. V San Antonio Spurs měl na starosti právě čísla, jeho služby využívala i reprezentace USA, je autorem mimořádně zajímavé knihy SprawlBall. Ta dokumentuje trend, který vystihuje i aktuální grafika: v NBA mizí střelba ze střední vzdálenosti, která se stěhuje buď za trojku, nebo blíže ke koši. Matematika a logika totiž hovoří jasně: trojka a „lehčí“ (což je ale relativní) střela za dva body je rozhodně výhodnější, než „těžší“ (opět velmi relativní) střela za dva body.
Basketbalový vývoj neúprosně kráčí tímto směrem, jeho grafické ztvárnění ale přesto působí dost šokujícím dojmem. Nevzdává se hra pod bezednými koši velké části svého bohatého arzenálu? Kdyby chtěl na základě aktuálního trendu někdo stavět moderní tým NBA, asi by do něj rozhodně nedraftoval třeba Dirka Nowitzkého: 6. nejlepší střelec v historii ligy měl sice skvělou trojkovou úspěšnost, ale drtivá většina jeho bodů naskakovala přesně po těch střelách, které jsou v současnosti na hraně vyhynutí.
Příznivci tohoto vývoje argumentují vyšším počtem bodů a tudíž divácky atraktivnějším produktem. Mají pravdu v tom, že bodů padá o něco víc – ale není to nijak obří skok. Podle serveru hoopshype.com připadlo v sezoně 2001-2002 na jednu střelu 0.954 bodu, v letošním ročníku je to 1.044. Je ale necelá desetina rozdílu důsledkem většího počtu trojek, nebo razantní změnou pravidel ve prospěch útočících hráčů? Kloním se spíše k tomu druhému.
Argument „padá více bodů“ je zároveň obrovsky zjednodušující. Vždyť třeba zápas s největším počtem nastřílených košů v historii NBA se odehrál 13. prosince 1983. Detroit Pistons tehdy porazili po čtyřech prodlouženích Denver Nuggets 186:184. Každý z týmů vystřelil jen dvě trojky, proměnil jednu...
A že tato sezona nabízí divácky atraktivnější produkt? Zástupci ESPN, TNT a NBA TV by asi jen významně zvedli obočí. Sledovanost NBA je letos o 15 % nižší než loni: TNT dokonce hlásí propad o 21 %. Ano, superhvězdy Kevin Durant a Steph Curry jsou sice mimo hru kvůli zraněním, ale na druhou stranu – NBA je nejvyrovnanější za posledních několik sezon. A padá přece o něco víc bodů, tak proč se diváci zatím k obrazovkám nehrnou tak jako dříve?
Další fanoušci chválí v grafice jasně patrný „Steph Curry efekt“ – drobný superstřelec Golden State Warriors změnil basketbal, protože své dalekonosné pokusy leckdy vypouští z ruky už jen pár kroků po překročení středové čáry (a navíc má fantastickou úspěšnost), čímž zcela změnil vnímání trojek.
Curryho hra je neuvěřitelně sexy, ale za deset let jeho působení v NBA se objevil jen jeden hráč, který ho stylem připomíná: Trae Young. Přesto se týmy stále snaží své útočné systémy kopírovat podle vzoru Warriors. Curry je přitom anomálie: je to podobné, jako kdybyste chtěli mít útočný systém Milwaukee Bucks, v němž se všechno točí kolem 211 cm vysokého Giannise Antetokounmpa, který se ale pohybuje s mrštností rozehrávače. Jenže kde seženete druhého takového chlapa?
Aby bylo jasno: neřadím se mezi staromilce, kteří se slzou v oku vzpomínají na „staré dobré časy“ ve svém sportu. Současná NBA je naprosto fantastická, hráči jsou neskuteční a směr, kterým se ubírá moderní basketbal, je fascinující. Navíc – střely ze střední vzdálenosti stále padají a jsou to často právě ony, které rozhodují zápasy v posledních vteřinách. A Kawhi Leonard, aktuálně nejlepší hráč a MVP posledního finále, je v tomto oboru mistr.
Goldsberryho grafika ale ukazuje, že chladná matematická kalkulace někdy tlačí do kouta basketbalovou pestrost, že kastruje možnosti sportu přílišným lpěním na datech. Kouč, který v roce 2020 nepřikládá patřičnou důležitost číselným analýzám, je úplně mimo, zároveň ale musí vědět, že data ukazují jen část pravdy. Pamatujete si, jak se Carmelo Anthony ještě v dresu Houston Rockets gestem omlouval kouči po své PROMĚNĚNÉ střele ze střední vzdálenosti? Když data přebíjejí hráčské instinkty, je potřeba říct: „Dost.“ Tehdy se matematika vměšuje do sportu více, než je žádoucí.
Témata:
blog, Adam Nenadál, sport, USA, NBA, Houston Rockets, Golden State Warriors, Kawhi Leonard, Denver Nuggets, Kevin Durant, Milwaukee Bucks, Carmelo Anthony, Sport na Heureka.cz
Související články
