Problémy dnešní doby: seznamování a zakládání rodiny. Sport je k tomu ideální
KOMENTÁŘ ANNY SATORANSKÉ | Několik mně velmi blízkých osob má miminko z umělého oplodnění. Spousta kamarádek napříč Evropou ve věku 30+ nemůže přirozeně otěhotnět. Další významné číslo mých přátel má vůbec problém se seznámit, například ženy na vysokých pozicích v reklamních agenturách, lékařky, ale paradoxně i osoby pracující v pohostinství. Proč?
Mnohdy nemají vůbec příležitost „někoho potkat“ vzhledem k časové náročnosti jejich zaměstnání, anebo jsou to klienti, takže je to nevhodné. Ačkoliv se záměrně vyhýbají hledání partnera ve stejném oboru, ve většině případů to tak nakonec skončí, protože je to jediný okruh lidí, ve kterém se pohybují a který má pochopení pro jejich omezené časové možnosti.
Myslím, že naše generace mileniálů je v tomto směru trochu problematická. Ženy získaly rovnoprávnost a důležitost víc než kdykoli předtím a muži na sebe zároveň začali brát výrazně menší zodpovědnost, co se týče vztahů a rodinných závazků. Obecně se chceme více bavit a méně vázat.
Připadá mi, a přisuzuji vinu hnutí Me Too, že se muži v současnosti často obávají ženu přirozeně oslovit, polichotit jí, pozvat ji na rande. Lidé navazují kontakt stále více podivnějšími způsoby, mezi které patří i mobilní aplikace za účelem spíše sexu než seznámení nebo svlékání v reality shows. Navíc, dokonalá image na sociálních sítích často nemá s realitou moc společného a ve chvíli, kdy dojde na osobní setkání, přichází i velké zklamání.
Naše generace Y je podle mne svědomitější než ty předešlé, což je dáno dobou, ve které žijeme: na prvním místě je studium, pak dobrá pracovní pozice a děti chceme přivádět na svět až ve chvíli, kdy jsme si jisti, že je dokážeme řádně zabezpečit. Nároky vyspělých států se neustále zvyšují.
V Čechách máme alespoň skvělou podporu v mateřství, oproti jiným zemím, ve kterých jsem žila. Ve Španělsku je mateřská dovolená jen 16 týdnů a v USA vůbec neexistuje. Většina mých amerických kamarádek získala od zaměstnavatele alespoň 6 týdnů, tedy šestinedělí, což považuji za naprosto nehumánní.
Malý vzkaz pro mladé lidi
Stejně ale přichází pomyšlení na děti příliš pozdě, a to jde proti přirozeným ženským biologickým hodinám.
Podle statistik se v roce 2024 narodilo v Česku nejméně dětí v historii. Porodnost obecně klesá, v Evropě jsou na tom nejhůř Malta, Španělsko, Litva a Polsko. Průměrný věk matek zase roste, první dítě mívají až kolem 29. roku, a bývá to často jediný potomek. Důvody jsou nejen biologické, často si prostě dalšího potomka nemohou dovolit kvůli finančním a sociálním nejistotám.
Roste i počet párů, co neplánují děti vůbec, z politického či ekologického přesvědčení. Buď jsme v tomto směru uvědomělejší než naši rodiče a prarodiče, anebo jsme prostě starší, a proto se zdá všechno složitější a víc to řešíme. Oni se přece jen brali a zakládali rodinu mnohem dřív než my.
V Evropě je aktuálně 2x méně novorozeňat než před šesti dekádami a jediní, kdo tuto statistiku „vylepšují“, jsou imigranti. Jejich porodnost naopak významně vzrostla. Téměř čtvrtina všech novorozeňat v Evropě má matku cizinku. Myslím, že když to půjde takto dál, nastane brzy babylonské spletení nikoliv jazyků, ale národů. Některé kultury a náboženství jsou nám bohužel natolik vzdálené, že je to docela děsivá představa.
Ale zpátky k tomu seznamování. Jsme na sportovním webu a já myslím, že právě sport je ten nejlepší způsob, jak potkat toho pravého anebo třeba jen nové přátele. Ať už děláte týmový sport (je pravda, že většina mých bývalých spoluhráček si našla na basketu spíš partnerku než partnera, ale to se taky počítá), cvičíte v posilovně nebo tančíte na diskotéce.
Tady v Barceloně to dokonce dovedli na spinningu (skupinové cvičení na stacionárním kole) k dokonalosti: cca 1x měsíčně odvezou několik cyklotrenažérů do vybraného nočního klubu a v něm udělají během taneční noci pro několik vyvolených uprostřed pódia „hodinu“ na kole.
I já jsem svého muže potkala díky sportu, seznámili nás společní kamarádi z basketbalu. A nyní jsem našla úplně nový okruh přátel prostřednictvím padelu, který je z mého pohledu vysoce sociální sport. Jsem si naprosto jistá, že fyzická aktivita nejenže ozdravuje tělo a uklidňuje mysl, ale sbližuje lidi.
Nevím, kolik mladých lidí čte moje sloupky, ale pokud přece jen někdo, mám pro vás malý vzkaz na závěr. Na děti není nikdy ten správný okamžik a nikdy na ně nebudete zcela připraveni. Navíc vám všechno obrátí vzhůru nohama. Stejně je to ale ta nejkrásnější a nejdůležitější věc v našich životech, je to totiž náš odkaz. Jestli se máte rádi, nečekejte a, jak zpíval můj oblíbený Jan Werich, milujte se a množte se!
