Něco z toho jste už jistě sami zaslechli. Mezi kamarády, na tribunách stadionů nebo třeba v komentářích na sociálních sítích. Martin Frýdek je sice jedním z nejplatnějších defenzivních záložníků FORTUNA:LIGY a svému týmu odebráním míče či přerušením soupeřovy rozehrávky vybojuje průměrně 11 míčů na zápas (při pouhých čtyřech ztrátách), přesto je i příznivci Sparty vysmíván za slabé distributorské schopnosti a neexistující přínos ve finální třetině hřiště. Trpělivost časem mnozí ztratili i s Michalem Sáčkem. Vždyť k čemu je střední záložník, který za 21 utkání a takřka 1 500 minut na hřišti zvládne vstřelit pouze jedinou branku?
Kritiky samozřejmě nejsou ušetřeni ani hráči konkurence. Hodně negativního si o sobě mohl přečíst také Peter Olayinka, a to i přesto, že svému týmu každý zápas na pozici křídelníka přináší 0,35 očekávaných gólů (a dokonce 0,46 v Evropské lize), což je mimochodem více, než kolika v právě probíhající sezoně disponují klasičtí hrotoví útočníci jako Benjamin Tetteh, Milan Baroš nebo Tomáš Zajíc.
Faktem přitom je, že svými výkony vyřešil nejpalčivější letní problém Slavie spočívající v tom, že útočníci zakončovali příliš velké procento šancí, tudíž bylo nutné finální produkt rovnoměrněji rozložit mezi větší množství postů.
S absencí pochopení širších souvislostí se bohužel pravidelně setkáváme také v zápasových studiích nebo uvnitř článků, tedy na místech, která ovlivňují masy fotbalových fanoušků. Hra se překotným tempem mění a v současnosti už není pouze bitvou individualit, ale často také velice propracovaných systémů.
Sledujeme nástup mladé generace trenérů typu Juliana Nagelsmanna, Thomase Tuchela nebo Reného Mariče, stejně jako je zřetelný ústup ze slávy některých uznávaných osobností, které sice v minulosti měnily tvář fotbalu, ovšem jeho další vývoj nezachytily ve správný čas.
Pokud je fotbal stále inteligentnější a hráči jsou častěji stavěni před složitá rozhodnutí, neměli bychom se i my snažit dívat se na věci o něco komplexněji? Samozřejmě, ne každý má ambice proniknout do tajů taktiky či analytiky – na hře milujeme branky, emoce, fanouškovství, hecování se s přáteli a všechno ostatní okolo. Možná by se ale měli více snažit ti, jejichž úkolem je předávat informace veřejně. Stejně jako například v pokeru, tak i ve fotbale existuje více úrovní přemýšlení a je podle nás čím dál tím důležitější umět přecházet i na ty složitější.
Deset let překotného vývoje v Premier League
Typickým příkladem vývoje je anglická Premier League, respektive to, jakým způsobem se proměnila za poslední dekádu. Třeba celkový počet přihrávek za tu dobu vzrostl o více než 25 %. Zatímco v sezoně 2007/2008 se tamní celky pokusily o 358 pasů za utkání, o deset let později už to bylo dokonce 453, takřka o 100 přihrávek na tým více.
Nejpatrnější je tento rozdíl při pohledu na statistiky předních klubů. Zatímco ve zmíněné sezoně před deseti lety byl se 495 pasy na vrcholu Arsenal, loni dosáhl průměr Manchesteru City závratných 743, tudíž se bavíme o masivním 50 % nárůstu.
Následkem příchodu systémového fotbalu na tamní trávníky je menší rozkouskovanost hry a delší úseky při držení míče. V roce 2008 celky Premier League odebraly v průměru 24 míčů za zápas, zatímco o deset let později už o 8 méně. Ještě jinak – tým, který tehdy odebral během sezony nejméně míčů, by byl v současnosti tím, který jich tímto způsobem získá nejvíce.
Další velká evoluce spočívá v četnosti centrů a jejich autorství. Zatímco o dekádu dříve se mezi dvacítku nejčastěji centrujících hráčů prokousal pouze jeden krajní obránce, v aktuální sezoně jich zde nalezneme rovnou osm, z toho hned šest v top desítce. Jedná se o jména, která byste v takovém výčtu očekávali: Benjamin Mendy, Lucas Digne, Kieran Trippier, Trent Alexander-Arnold, José Holebas a Ruben Vinagre. Četnost centrovaných míčů na jednoho hráče se v této elitní skupině propadla z dřívějších 6,5 pokusů na současných 4,5.
Máme stále co dohánět
Podobný trend lze vypozorovat také u nás. Mezi desítkou nejčastěji centrujících hráčů FORTUNA:LIGY nalezneme společně se záložníky Šimonem Faltou, Janem Kovaříkem, Lukášem Masopustem a Srdjanem Plavšičem stejně jako v Anglii šestici beků. Martina Nového, Lukáše Bartošáka, Roberta Matejova, Bojana Letiče, Jana Jurošku a rovněž Luboše Tusjaka, který v zimě vyměnil nejvyšší soutěž za žižkovskou Viktorii.
To, že jsou ale v Anglii, co se týče výchovy moderních ofenzivních beků, mnohem dále, ukazují čísla finálního produktu. Liverpoolské duo ve složení Trent Alexander-Arnold a Andrew Robertson si v průběhu sezony (článek vznikl před startem závěrečného kola) připsalo shodně 11 gólových přihrávek, což je řadí na dělené čtvrté místo za Edenem Hazardem , Ryanem Fraserem a Christianem Eriksenem. V Česku je maximem šest přihrávek v podání Jana Kroba a až daleko za ním se nachází Lukáš Bartošák se čtyřmi. Bek, který na hřišti operuje v podstatě jako křídelník, byl přitom ještě před deseti lety nevídaným jevem. Takový Dani Alves, jehož lze v tomto ohledu považovat za jakéhosi průkopníka, v té době působil tak trochu jako z budoucnosti.
Specifickým znakům FORTUGA:LIGY už jsme věnovali jeden celý článek, dodejme ale ještě to, že ačkoli na nástup propracovaných herních systémů založených na manipulování prostoru v hojnější míře stále ještě čekáme, náznaky už tu jsou. Obloukem se vraťme zpět k číslu 453, tedy průměrnému počtu přihrávek na zápas v sezoně 2017/2018 Premier League. Jedná se totiž o údaj, který se takřka shoduje s tuzemským maximem sezony 2018/2019 v podání pražské Slavie.
Ta si v její základní části připsala průměrně 448 pasů. Na ostrovech by se jednalo o osmé nejvyšší číslo, přibližně na úrovni Leicesteru City. Méně přihrávek než aktuálně vedoucí celek naší ligy si mezi sebou vymění kupříkladu fotbalisté Evertonu a Wolverhamptonu, což jsou celky, které mnohdy zvládnou pořádně potrápit i soupeře z elitní top šestky PL.
Totální fotbal Ajaxu a kapitánův zásah
Asi bychom si neodpustili, kdybychom v článku věnujícímu se evoluci fotbalu opomněli zmínku o spanilé jízdě Ajaxu Amsterdam nynější sezonou Ligy mistrů. V její vyřazovací části si tradiční nizozemský klub poradil jak s Realem Madrid, tak i Juventusem, následně však ztratil nervy drásající semifinálový souboj proti Tottenhamu. Jeho rozuzlení mnohým nestranným pozorovatelům lámalo srdce.
Sportovní ředitel Marc Overmars a trenér Erik ten Hag vytvořili tým, jenž předváděl nejenom pohlednou práci s míčem, ale také neuvěřitelnou taktickou vyspělost ve hře bez něj. Fotbalisté Ajaxu prokazovali technické dovednosti i velkou míru atletismu, což jim umožnilo dominovat při držení míče, s nímž předváděli mnohdy až geniální sekvence přihrávek. Zároveň si ale dokázali zachovat i defenzivní kvalitu.
Od každého hráče na trávníku se očekávala schopnost útočit i bránit a každý své povinnosti plnil přesně podle nastavené taktiky. Propracovaný pohyb mezi řadami a manipulace soupeře pomocí sérií krátkých přihrávek, inteligentní hra v defenzívě s fungujícím counter-pressingem, dobře namíchaný poměr zkušeností a dravého mladí... Totální fotbal ve své ryzí podobě.
Všechny díly blogu FOTBAL DATA najdete ZDE>>>
A na úplný závěr příklad z trochu jiného soudku. Další hojně diskutovanou událostí uplynulého fotbalového týdne byla krásná dalekonosná trefa Vincenta Kompanyho do sítě Leicesteru. Manchester City nasměrovala k obhajobě ligového titulu. Její krásu a důležitost sice nelze zpochybňovat, neměl to však sváteční střelec až moc jednoduché, neb nebyl obranou dostoupen a měl na svůj pokus až příliš mnoho času?
Naopak, soupeřova obrana udělala přesně to, co měla. Kompany ze své pozice neviděl možnost nahrát žádnému ze spoluhráčů a jako řešení zvolil poslat míč rovnou na branku. Pokud by ze stejné pozice vystřelil stokrát, jeho pokus by podle matematických modelů zapadl do sítě pouze ve dvou případech. Obrana udělala správné rozhodnutí, které se z dlouhodobého hlediska vyplatí.
Nikdo z nás nebude o fotbale nikdy vědět vše. Sami si ale můžete zvolit, na jaké stupnici od „je to jenom hra“ po bezbřehou fascinaci každým novým taktickým či analytickým prvkem mu chcete svůj čas věnovat. Dobrou zprávou je, že drtivá většina zajímavých článků, videí a názorů je k dispozici zcela zdarma. Proč se tedy místo každodenní konzumace neustále se opakujících frází a snadných komentářů na Twitteru občas nepodívat také jinam?
Tažení Ajaxu Ligou mistrů: Může za to kouč, kterého chtěla Sparta nebo talenti z vlastní líhně
Video se připravuje ...
