Bez systému, bez plánu a bez hladu. Jak vlastně chtěla Sparta uspět?
Ptáte se, jak chtěla Sparta na Slovácku uspět? Nejste sami. Jestliže Pražané po vyhraném derby sršeli optimismem, finále MOL Cupu je znovu vrátilo na zem. V Uherském Hradišti hrálo epesní fotbal jen jedno mužstvo – to vítězné.
Svědíkův soubor zněl jako léty vyladěný orchestr: měl jasný plán, propracovaný systém a nervozitu zaháněla touha vyhrát. Stát se skutečnými šampiony.
Ze strany poraženého, jenž má daleko větší rozpočet, tím pádem i možnosti a pochopitelně i ambice, ani jedno nešlo rozeznat. Hostující záloha byla z kvapíku, který rozjížděli Sadílek a spol., zralá na ručník. Nebýt – v sezoně často kritizovaného – Milana Heči, odvezli by si sparťané snad ještě větší příděl než na podzim v ligovém utkání (4:0).
Sami branku Filipa Nguyena ohrozili pouze dvakrát (!) za celý zápas. Poprvé, když z dobrých 25 metrů napřáhl Ladislav Krejčí II. A podruhé, když se znovu mimo vápna opřel do míče Dávid Hancko a trefil výstavní gól.
Jinak nic! Defenziva třicátníků, již velí 37letý Michal Kadlec, který odkráčel ze Sparty jako nepotřebný, si namazala mladou letku na chleba.
Takže jak chtěli rudí uzmout trofej? Přes vyhaslá křídla, jež se na jaře trápí? Přes slabé beky, kteří takřka vůbec nepodporovali útok? Nebo přes střed, který si nedokázal poradit s živelností domácích?
Nejproduktivnější sparťan sezony Adam Hložek zůstal na hřišti jako sám voják v poli - mohl se rozkrájet a stejně nic. Propracovaný systém, na němž moravský celek léta dřel, sám svou výjimečností prostě nezboří.
A to tak nějak vypovídá o fotbalu Letenských asi nejvíc.
