Přijde Karel, s ním to půjde. Ne, tak není tak dobrý, jak jsme si mysleli, zkusíme Tondu, ten vypadá, že to sám zvládne. Aha, on není schopný pracovat pod tlakem, hledáme dál. Změny na pozici trenéra reprezentace někdy připomínají vysněný mýtus, že jeden člověk sám vše v dobré obrátí. Podobné hlasy, spojené s případnou výměnou, zaznívají i teď, přitom národní tým by potřeboval především někoho, kdo je schopen uklidnit rozbouřené nálady.
Český hokej se dotýká dna. Zmínky o medailových ambicích z mládežnických šampionátů už se nyní vyřknou pouze s mírným úsměvem. Jiná není situace ani v seniorské bárce. Zatímco před rokem držel Filip Pešán kormidlo pevně v rukách, po dvou turnajích Euro Hockey Tour už to neplatí. Odvolat, nebo neodvolat? To je oč tu běží. Ale má tuzemská hokejová scéna náhradu, kterou by mohla vytáhnout k národnímu týmu pouhých 49 dnů před prvním startem na olympiádě?
Takhle, jména by se našla. V extraligových klubech, které se dlouhodobě drží nahoře, působí trenéři s respektem. Václav Varaďa, Radim Rulík nebo Miloslav Hořava. Avšak u výše zmíněných pánů vyvstává otázka, zda by je kluby k reprezentaci, byť jen krátkodobě, pustily. Cítíte, že spíš ne. A to je ono, pokud by totiž skutečně bylo hokeji nejhůře, dlouhodobě proklamovaná slova o jednotě a táhnutí za jeden provaz by se stala ihned realitou.
Lze z toho vydedukovat jednu věc. Ještě asi nejhůře není. Vždyť přece čtvrtfinále z juniorských a seniorských šampionátů děláme pravidelně, občas se podaří vychovat světového hráče a to, že se dvakrát za sebou prohrála všechna tři utkání v rámci EHT? No, bože, z toho se nestřílí, jsou to jen turnaje, kam beztak nejezdí ti nejlepší. Ano, může se na to tak nahlížet. Ale pokud se nad tím mávne rukou, jako kdyby český hokej sám své dno nadále doloval hlouběji.
I nadále panuje v hokejovém hnutí rozdělení, kdy si každý hrabe na svém písečku. Provaz spojující tuzemskou hokejovou scénu je rozsekaný na desítky kusů, kdy každý z nich drží skupina osob sledující vlastní zájmy. Co by to změnilo? Podle současného nastavení bohužel asi jen silný propadák, jedno kde. Pokud by některá z mládežnických reprezentací spadla z elitní skupiny, nebo pokud by dospělý národní tým nepostoupil do čtvrtfinále. Pak by možná ke sjednocení, byť vinou negativní příčiny, došlo.
Zároveň je třeba dodat, že současné rozdělení hokejové obce jde silně i za Filipem Pešánem. První trenér v zemi by měl hnutí spojovat, mít snahu o smír. Přitom mnohdy sám vyvolával spory. Třeba před více než rokem, kdy se kriticky vyjádřil na adresu klubů nebo mladého útočníka Michala Teplého, že špatně pracují. Postupné zhoršení vztahů postihlo všechny, hráče, členy realizačního týmu, ostatní kluby. Vše vyvrcholilo v průběhu lotyšského MS, od té doby se národní tým zmítá v atmosféře rozjitřených ran.
Tím se obloukem vracíme na začátek. Pokud by došlo k odvolání Filipa Pešána, nesmí se výběr nové tváře zúžit na to, že „on nás z toho vyvede“. Nefunguje to tak. Národní tým čekají během prvních pěti měsíců nového roku dvě nejvýznamnější mezinárodní akce, to je strašně těžká zkouška pro kohokoliv, kdo přijde k týmu ve spěchu. Spíše by se tak měla do čela reprezentace postavit jakási „úřednická vláda“, tedy osoba či několik osob, které náladu zklidní a budou se snažit o vzájemnou spolupráci.
Vždyť v létě odchází z pozice prezidenta svazu Tomáš Král. Až pak (snad) přijde na řadu nový směr.
Související články
