Můžete si lámat hlavu, co je v dnešním sportovním světě nejtěžším úkolem. Stejně jako já možná nepřijdete na nic obtížnějšího, než porazit Rafaela Nadala na Roland Garros. Devět titulů, zápasová bilance 66:1. Tohle nejsou již ani čísla, která v člověku budí nevěřícný úsměv. Španěl se dostal do naprosto absurdních sfér, kam už možná nikdo nevkročí.
French Open bylo před érou býka z Manacoru známé jako nejnevyzpytatelnější grandslam, kde se nejčastěji prosazují překvapivý vítězové, a nikdo nemá nic jisté.
V poslední dekádě jde však o trunaj, na kterém se hraje jen o druhé místo. Jen pro srovnání: jestliže za posledních 10 let mělo French Open jen dva mužské šampiony, mezi dámami ho vyhrálo sedm různých tenistek.
Se vší úctou k Martině Navrátilové: vyhrát devětkrát Wimbledon je menším počinem než stejný počet titulů posbírat při antukovém grandslamu. Historie ukazuje, že kdo umí hrát na trávě, bude v All England Clubu vždy vyčnívat. Na antuce si však musíte svou kořist urvat silou vůle, potit krev a nikdy neumdlévat.
Přes všechno tenisové nadání a hru jako dělanou na oranžovou hlínu, jsou toto přesně vlastnosti, které dělí Nadala od zbytku světa. Hlavu má tak silnou, že byste s ní mohli štípat dříví. A krev potí s takovou oblibou, až by ho člověk podezíral z masochismu.
Věčné obavy a pochyby mu zase nedovolí nikoho podcenit a ani na moment neztratí na kurtu koncentraci. Pokud by prostě někdo tesal sochu tenisového bojovníka, nemůže být předobrazem nikdo jiný.
Je starou známou pravdou, že Nadal udělal umění především z toho, jak vyhrávat zápasy. Nikdo neumí na kurtu řešit problémy tak jako on. French Open 2014 mělo být rokem, kdy Mallorčan padne za oběť nájezdu Novaka Djokoviče. I jednu z nejtěžších tajenek kariéry vyřešil Nadal po svém. Zůstal silný až do konce, zatímco protivník se zlomil.
Související články
