Kdyby se dávaly body jen za „hvězdnost“, nemusí Radek Štěpánek na kurt proti Tomáši Berdychovi ani chodit. Na tak opačných pólech tenisové hierarchie se ti dva teď pohybují. Snad ještě nikdy mezi nimi nebyl rozdíl tak propastný.
Berdych vzhlíží na tenisový svět z výšky svého životního čtvrtého místa, první kolo si zahrál na pečlivě naleštěném dvorci Suzanne liv Lenglenové, druhém největším v areálu.
Přišel na něj v tričku a zelené bundě střižené jako sako, ze takové svého času nosil na rozehrávku ta Roger Federer ve Wimbledonu. V boxu ho hnali přítelkyně, fyzioterapeut, kondiční a tenisový trenér i agent. Když dorazil mluvit mezi novináře, provázeli ho dva zřízenci z ATP, rozprávěl v angličtině i češtině.
To Radek Štěpánek se rozvalil v koženém křesle, jež stojí v hale, odkud se vstupuje do místností pro tiskovky. Jako dělník z tenisového podpalubí svoji nedostal. Právě slezl z kurtu číslo 14, jenž stojí u plotu a má pouze po jedné delší straně tribunku pro diváky. Seděl mezi nimi jen kondiční trenér Marek Všetíček , jediný tenisový pomocník, jehož s sebou v Paříži má.
Zatímco Berdych mluvil o jejich středečním zápase s nadhledem žhavého favorita, Štěpánek vyprávěl zaníceně. Bylo cítit, co pro něj, nejstaršího muže v pavouku Roland Garros, další velký zápas kariéry znamená. Motto duelu je jednoznačné. Všichni čekají, že ho rozjetý Berdych sežere zaživa.
Je to pravděpodobný scénář, Štěpánek však vlastně prohrát nemůže. Právě ve 36 letech uskutečňuje nejtěžší návrat své kariéry a včerejší triumf nad Chorvatem Ivanem Dodigem je malým happy endem. A má šanci i na ten velký. „Ještě se tady uvidíme,“ mrkl na mě spiklenecky, když jsme se loučili. Tenhle hladový vlk se nenechá jen tak snadno ulovit, i když tomu vše nasvědčuje.
