Grandslamocentrismus. Tak dnes funguje tenisový svět, ale bylo tomu i jinak
Jsou čtyři jako členové Beatles a také k nim dnes všichni obdivně vzhlíží. Nejštědřeji zaplacené, nejnavštěvovanější, nejpopulárnější a nejdůležitější. Grandslamocentrismus – tak se dnes hovoří o tenisovém kalendáři. Všechny akce kromě velké čtyřky jsou jen dobře placenou přípravou, říká se.
Pamětníkům přijde taková převaha vyvolených turnajů nemístná. „Normální túra je dneska jenom zahřívání před grandslamy. Rozcvička je přece exhibice, ne zápas na WTA Tour. Musíte naplno hrát všude, nejde formu nahodit až na místě. Já jako hráčka bych to tak nechtěla,“ prohlásila Martina Navrátilová.
Jak se časy změnily, dokumentuje jedno černé číslo. 48 let – po tak dlouhé době neměl český mužský tenis zástupce v hlavní soutěži US Open. Jiří Veselý se zranil, Tomáš Berdych dává odpočinout přetíženým zádům a proslýchá se, že by se rád vrátil s chráněným žebříčkem příští rok v Austrálii. Ještě kariéru nebalí.
Proč ale v roce 1970 chyběli na US Open Jan Kodeš (finalista amerického grandslamu z roku 1971) či Jiří Hřebec? „V roce sedmdesát se hrálo mistrovství Československa v Ostravě v srpnu, po turnaji v Indianapolisu jsem se tedy vracel do Ostravy. A pak jsem si dal pauzu a letěl zpět až na další turnaje do Kalifornie – Los Angeles, San Francisco, Sacramento,“ vzkázal po mailu Kodeš. Vynechat grandslam kvůli mistrovství republiky?
Dnes mají všichni grandslamy zakroužkované v kalendáři. Dříve ti nejlepší nelétali na Australian Open, protože se hrálo na druhém konci světa v nepraktickém termínu před Vánoci. Martina Navrátilová ani jednou v kariéře nevynechala svůj osudový Wimbledon. Ale přeskočila devětkrát (!) antukové Roland Garros.
V roce 2018, kdy grandslamy ční nad ostatní turnaje jako vrcholky himálajských velikánů, se tomu ani nechce věřit.
