Češi na EuroBasketu: tlak je privilegium. Hlavně dejte lidem emoce!
Basketbal je krásný sport. Sport chytrých lidí, říká se. Dělám ho přes třicet let a podepíšu, že to je pravda (hehe). Soundtrack bouchání míče o parkety, ta zvláštní vůně tělocvičen, pískání podrážek. Život v partě, pivo a smažák, výhry a porážky. Dědí se z pokolení na pokolení. Mámy a tátové ho předávají dcerám a synům, basket je komunita. Zajděte na zápas mini nebo dorostu a nezavřete ústa, potkáte tam řadu rodičů, s kterými, nebo proti kterým jste sami hrávali. Tahle komunita je v Česku bohužel spíš uzavřená.
Dnes vypukne v O2 aréně akce, která v Česku nebyla 41 let – mistrovství Evropy. Čeští kluci, kteří se z prostých podmínek dostali až na vrchol potravního řetězce minimálně na starém kontinentu, nám budou dělat radost nebo vrásky. Nic si nenalhávejme – tenhle tým může skončit v základní skupině stejně jako urvat medaili. Takový je rozptyl možností. Za sebe říkám, že čtvrtfinále beru na první dobrou jako skvělý úspěch.
Saty, Veselka, Boči, Vojta, Mičego, Kyzi, Balvan, Jelec, Kreuz, Paťa, Vítek či Ondra – tihle kluci teď budou v centru dění. Do šampionátu nastoupí po čtyřech porážkách za sebou a se zraněným lídrem. Nevadí, lepší si nabít hubu před turnajem než během něj. Teď musí přijít škrt, reset mentálního nastavení. Tohle je jejich last dance, vrcholný okamžik. Plná O2 arena, rodiče a známí na tribunách, atmosféra, z níž se i zkušenějším můžou podlomit kolena. Ale jak říká Billie Jean Kingová, tlak je privilegium. Zasloužili jste si ho šestým místem na MS a devátým na olympiádě, tak to tak berte.
Obrana nesmí být průchoďák jako doteď, musí se hrát fyzicky a s úplně jinou energií i sebevědomím. Alespoň takovým, jaké ukázal kapitán Vojtěch Hruban proti Maďarsku. Začíná nový turnaj, příběh se píše od začátku. Dnešní střet s Poláky nemůže být důležitější. Výhra Ginzburgův tým vzpruží. Porážka ho vyšle při předpokládaném sobotním krachu se Srby vstříc bilanci 0:2 a velkým problémům, aby splnili minimální cíl, jímž je postup ze skupiny do top 16. Splnit ho není vůbec samozřejmé. Tohle je evropský basket, v němž každý může porazit každého a Finové, Izraelci či Nizozemci nepřiletěli do Prahy na pivo.
Když jsem v úterý při módní přehlídce dělal rozhovor s Jiřím Welschem, mimochodem borcem, který klidně své volné víkendové odpoledne zabije tím, že jede i s partnerkou starým borcům předat medaile za postup o soutěž výš (ještě jednou díky, Jirko), přednesl zajímavý názor. „Všechno bude záležet na výstupu, kterým pro mě není výsledek, ale emoce, jež si lidi z O2 areny odnesou. Řeknou si: basketbal, to je docela cool sport, toho bych chtěl být součástí dál. Ať už to budou děti nebo dospělí, tahle emoce bude klíčová.“
Ještě víc pootevřít dveře komunity pod koši, to by byla výhra. Basket potřebuje novou krev, silný dospělý nároďák by neměl zakrýt, že výsledky chlapeckých mládežnických reprezentací jsou tristní. A čím víc dětí vezme oranžový míč do ruky, tím je větší naděje, že se to změní. Tenhle turnaj může určit drajv českého basketu na dlouhá léta. Ať se povede.
Sport Magazín Plus k Eurobasketu 2022 objednávejte na iKiosek.cz ZDE>>>
