Reprezentační trenér Jaroslav Šilhavý slíbil, že nebude proti Polsku experimentovat. Dodržel to a vyplatilo se mu to. Na hřiště poslal ze svého pohledu tu nejsilnější možnou sestavu, dal jí další možnost, aby se zase o kousek víc sehrála. Jeho soubor získal opět ždibec sebevědomí, proti účastníkovi mistrovství světa měla hra českého týmu patřičnou úroveň a kvalitu. Odměnou byla výhra 1:0.
Je skoro až pozoruhodné, jak se národní mužstvo, před dvěma měsíci rozložené a ponížené po debaklu v Rusku, dokáže prezentovat. Hráči mají chuť, jsou živí, jsou schopní předvést zodpovědný výkon, umí dobře zahrát.
Trenér Šilhavý z nich dokáže poskládat fungující tým, z něhož vytříská jeho skoro maximální potenciál. Určil osu, na níž staví. A dle své nátury do zaběhlé sestavy nerad sahá.
Někdo si může říct, proč nedá v přátelském utkání víc prostoru i jiným hráčům, ale zkušený kouč postupuje pragmaticky. Využívá každou příležitost, aby si kostra týmu osvojovala to, co po ní chce.
I proto se mu rodí ideální základní jedenáctka, většinu postů v ní má už obsazenou. A nemusí v ní být například Vladimír Darida, který byl v posledním období motorem reprezentačního mužstva. Trojice Tomáš Souček, David Pavelka a Bořek Dočkal se ve středu hřiště osvědčila, Darida jim vytvoří zdatnou konkurenci a samozřejmě může se i do sestavy dostat.
Ale divoké rotování je pryč. A zápas v Polsku každopádně potvrdil, že cesta, po níž vede Šilhavý reprezentaci, je správná.