Vzkaz světu: Po době španělské (nejspíš) přijde éra Německa
Osmé finále. Čtvrtý titul. A důkaz, že německá síla vlastně nikdy tak úplně nevybledla. Od roku 1954, od prvních mistrovských radovánek, byly maximálně dva šampionáty po sobě, ve kterých Němci nedošli do finále. Je to úžasný příběh štěstí, obrovské vůle, silných individualit. A hlavně velké týmovosti. Tohle slovo teď vystihuje i zlato z Brazílie. Bez patosu!
Mladí hráči jako Draxler nebo hrdina Götze říkají trenérovi „pane Löwe“. Z úcty. Pokory. A vědomí, že poslouchají autoritu, která německou mašinu směruje do dějin.
Třeba zrovna tam, kam před nedávnem vstoupilo dvěma evropskými a jedním světovým titulem v řadě Španělsko.
Německo si hýčká primáty z roku 1954, 1974, 1990 a 2014. Velmi rovnoměrně rozložené. A mezi nimi bylo vždy alespoň dvakrát v semifinále.
Ač v roce 2000 a 2004 ukončilo působení na EURO už ve skupině, světový šampionát ho měl téměř vždy za jednoho z favoritů.
Silný zarputilý výběr, který než by prohrál, padnul by vysílením.
Takové bylo i brazilské mistrovství. Zoufale vyčerpaní Němci střílí ve 113. minutě ve finále proti Argentině rozhodující gól. A slaví.
Slaví svou nezdolnost. A třeba zrovna upozorňují, že přichází jejich éra. Taková, jakou před nimi zažívalo Španělsko.
