Trejdy? Jeden telefon změní vše, na NHL je to ta nejhorší věc
Uběhnul další týden a já vás opět zdravím z Dallasu. Tentokrát začnu tím nejaktuálnějším, co se děje v týmu. A to je odchod kapitána Brendena Morrowa. Pochopitelně to byla velká událost, nestává se úplně každý den, aby mužstvo vytrejdovalo tak důležitého hráče.
Ale i takové věci k životu patří. Bohužel, pro hokejisty jsou trejdy asi tou nejvíce negativní stránkou kariéry. Zvlášť tady v NHL. Někde hrajete, máte tam veškeré zázemí, najednou stačí jeden den, pár telefonátů - a všechno se změní.
A nejde jenom o hráče, ale především o rodinu. Hlavně o děti, které jsou někde zvyklé, chodí do školy. A najednou je z toho musíte vytrhnout a říkat jim, aby si zvykaly jinde. Pokud budu mluvit konkrétně o Brendenovi, tak on v Dallasu strávil celou kariéru, byl to symbol klubu. No a najednou je všechno jinak. V neděli večer jsme se s ním všichni hráči rozloučili na společné večeři, na kterou nás pozval. Bylo to docela emotivní.
I druhý den v kabině byla trochu jiná atmosféra. Byla plná novinářů, to se tady nestává tak často. I pro média je výměna kapitána velké sousto, což se nedivím. Jenže tak to prostě chodí, NHL je hlavně byznys.
Pro náš klub je to velké oslabení, přicházíme o bojovníka, jenž vždycky šel na ledě příkladem. Musíme se s tím však rychle nějak vyrovnat, v tak našlapaném programu není prostor na nějaké velké debaty, co to s námi provede. Prostě se musíme snažit i tak vyhrávat.
A jestli tím stoupne moje úloha v kabině? O tom nechci mluvit, teprve uvidíme, jak to bude vypadat. Stejně tak nechci komentovat, jestli i mně hrozí nějaká výměna, jak se o tom rovněž spekulovalo. NHL mě naučila, že je nejlepší tyhle věci neřešit a nezabývat se jimi. Člověk z toho má akorát zamotanou hlavu.
Do šňůry pěti domácích utkání v řadě jsme vstoupili úspěšně, v noci na úterý nás čekala Minnesota, mimořádně nebezpečný tým. Novináři se mě před utkáním ptali i na to, co říkám tomu, že mi schází jedna přihrávka do tisícovky. Pochopitelně věřím, že se mi ta meta podaří překonat a že do konce kariéry nějakou tu ušmudlanou přihrávku ještě dám...
Přinejhorším se o nějakou druhou asistenci sám přihlásím. Pochopitelně je to významné číslo, vážím si toho, že jsem tak blízko. Už v minulém utkání jsem tu tisícovku mohl mít, dopředu jsem říkal Jamiemu (Bennovi), ať si dává pozor a má hokejku dole, že mu to tam šoupnu. A také jsem mu to tam jednou šoupnul, měl před sebou prázdnou branku! Akorát tu hokejku na ledě neměl.
No nic, to je spíš legrace. Nejde o mě. Zatím se držíme na postupové pozici a věřím, že to tak vyko drží až do konce základní části. Ono se to nezdá, ale už moc času nezbývá, ta zkrácená sezona hrozně letí. Každopádně udělám maximum, abychom do play off postoupili. To je náš hlavní cíl. A nic na tom nemění ani fakt, že klub vyměnil kapitána.
Musím se ještě krátce zmínit o Kladnu, které minulý týden vypadlo se Slavií ve čtvrtfinále play off extraligy. Škoda, ale prostě jsme na ni tentokrát neměli. Ten heroický výkon proti Pardubicím už jsme nezopakovali. Celkově ale sezona dopadla slušně.
Pochopitelně věřím, že v té příští to bude lepší. Člověk si musí dávat pořád vysoké cíle.
