Zkusím jednou trénovat Kladno. Ty šachy mě budou bavit!

MARTIN: Nazdárek, otázka z jiného a sudu. Vzpomínám si, že jsi před i lety pózoval se skupinou Metallica Metak (J. A. Hetfieldem). Jak na to vzpomínáš? Vídáte se ještě?
tě?
„Tak to není před lety. To už je snad před desítkami let!... Neviděli jsme se pak osobně hrozně dlouho... Jak to tehdy vzniklo? Do nějakého rozhovoru jsem řekl, že mám rád tuhle slavnou skupinu, a jejich manažer se to dozvěděl a zavolal mi. Byl jsem pozvaný do jejich nahrávacího studia v San Francisku, kde natáčeli novou desku. A musím říct, že to byl super zážitek. San Jose těsně poté, co vstoupilo do NHL, totiž nemělo ještě svou halu, proto se hrálo v San Francisku. Takže i kluci z kapely se chodili dívat na hokej, byli velcí fanoušci. Jednou dorazili i do New Yorku, když jsem hrál za Rangers. Metalliku rád poslouchám, stejně jako další slavné skupiny. Ty mají tolik písniček, že si člověk vždycky něco vybere, co se mu líbí. U mě stejně jako u ostatních lidí vždycky záleží na náladě. Podle toho si vybírám, co si poslechnu.“

DAVID: Ahoj, nepřemýšlel jsi někdy o tom, že bys trénoval nároďák?
„Začnu tím, jestli vůbec přemýšlím o trénování. Ano, určitě to někdy zkusím. Láká mě to. Možná hned v době, kdy se na konci kariéry vrátím do Kladna. Myslím si, že mě to bude bavit. Protože hokej, to jsou pro mě šachy a budu se vyžívat právě v tom, že budu moct o hokeji neustále přemýšlet a koumat, co se dá přímo při hře měnit. To miluju! Se soupeřem si hrát, přinášet během hry nové věci. Vím, že nebudu trenér, který má svůj systém a jede ho od rána do večera. Ne! Já bych byl kouč, jenž by se snažil neustále během zápasu něco změnit. Taktiku, systémy a tak. Proto je obrovský rozdíl působit na klubové, nebo reprezentační úrovni. Při všem respektu k trenérovi reprezentace, tak to je prostě o něčem jiném. Protože on nedokáže ovlivnit, v jaké formě a pohodě mu přijedou hráči, jestli ve svých klubech nastupují hodně, nebo málo. Nebo jakou mají kondici. U nároďáku je spíše potřeba psycholog, který vytvoří dobrou náladu. Musí dbát na to, aby si hráči sedli a nějak to odehráli. A věřit, že osobnosti v týmu to vezmou na sebe, sednou si právě s trenérem a odvedou dobrou práci. Víc toho nezmůže... Kdežto trenéřina v klubu je o dlouhodobé práci. Účinnou taktiku nevybuduješ během dvou týdnů, to je dlouhodobá věc, musíš to s hráči pilovat. Takže tohle by mě bavilo mnohem víc než akce s reprezentací. A vadí mi, když se v jakémkoliv sportu hází neúspěch s nároďákem na trenéry. Pokud budu mluvit o fotbale, tak jak trenér může za to, že hráči v klubech nehrajou? Vezme to nejlepší, co může, jenže když ti hráči nenastupují, člověk u lavičky se může přetrhnout, ale nejde to... Zápasy nic nenahradí. A když někdo nehraje v klubu, fanoušci si nemohou myslet, že trenér nároďáku pak luskne prsty a během dvou tří dnů jim vrátí formu. To by musel být Bůh... Funguje to ale na obě strany. Neznamená, že když nároďák něco vyhraje, že je kouč automaticky výborný... Je to trochu rozdíl oproti té klubové úrovni. Pokud na ní trenér něco dokáže, to respektuju. Proto mám hrozně rád Pavla Vrbu v Plzni, když mluvím o fotbale. Pokud jde o hokej, tak pochopitelně musím vypíchnout Růžu (Vladimíra Růžičku) nebo i Lojzu (Hadamczika), který teď vede nároďák. Když se vrátím k jeho působení na klubové úrovni, tak všude, kde byl, měl úspěch. Ale zpátky k Růžovi, o něm nemá snad ani cenu mluvit... To je prostě obrovský stratég. A lidé mu podle mě nedávají takový respekt, jaký by si zasloužil. Protože to je skutečně obdivuhodné, co on dokáže s jakýmikoliv hráči udělat. Musí se totiž sejít tři věci. Určit systém, který se bude hrát. Najít vhodné hráče, kteří na to budou pasovat. Ale ještě k tomu ty kluky přinutit, aby to dělali. Což vůbec není jednoduché. Jsou trenéři, kteří to mají vyčtené, jsou geniální, ale těžko chápou, že ti hráči už tak geniální nejsou a nevstřebají přesně to, co mají dělat. A Růža v tomhle je prostě jedinečný.“

PETR: Ahoj. Co říkáš na působení Michala Bílka u fotbalové repre?
„Částečně už jsem o tom psal předtím. Koukám na to jako amatér, ale ono je to někdy lepší. Podle mě trenérovi Bílkovi před EURO a na samotném turnaji pomohlo, že hráči tehdy ve svých klubech hodně hráli. Hlavně v Plzni, což byl základ. Neměli jsme kluky z TOP klubů, ale hráli, měli formu. Na rozdíl od této probíhající kvalifikace na MS. Kluci odešli do ciziny, ale najednou nehrají, nejsou tak vytížení. A i když je někdo super fotbalista a mimořádný talent, tak když sedí, je aktuálně o půlku horší než někdo, kdo je sice celkově o dost méně kvalitní, ale zrovna hraje. Takže to, že ti hráči odešli do ciziny, víceméně pak v kvalifikaci Bílka zabilo... Trochu ho omlouvám, protože vím, jak je to nespravedlivé. Chápu, že fanoušci chtějí úspěch, proto když není, vyberou si nějakou oběť, která za to může... Když to všechno shrnu, tak reprezentace by mě tedy tak nebavila, ale práce na klubové úrovni ano. Pokud v lize máš finance, aby sis mohl vybrat hráče, ale nemáš dlouhodobě úspěch, něco děláš špatně. Nebo nejsi dobrý trenér. U nároďáku je to jinak. Ani ten nejlepší stavař na světě nepostaví kvalitní dům, když nemá kvalitní cihly...“