Úkol Sparty: ustát boj o Birmu. Srb přispívá nejen body, ale i mentalitou
KOMENTÁŘ JIŘÍHO FEJGLA | Kolik se v jednom souvětí může skrývat nebezpečí a obav pro sparťanské fanoušky i šéfy. Stačí, když ji pronese aktuálně hlavní hvězda mančaftu, lídr ligové produktivity, tahoun mužstva mířícího za titulem.
Na Letné musí mít z výroku z úterní noci osypky.
„Myslím, že to, co teď předvádím, je moje pravá tvář, díky níž můžu udělat velkou kariéru v některém ze špičkových klubů v top pěti evropských ligách.“ Tak pravil Veljko Birmančevič, když dvěma brankami sestřelil Baník Ostrava. V utkání se na něm také - jen tak mimochodem - vyfauloval soupeř Patrick Kpozo.
Srbský útočník byl zkrátka (jako celé jaro) brilantní. Nejlepší.
V lize není hráč, který by nasbíral více bodů. Posila z francouzského Toulouse, na niž Sparta naprosto logicky uplatnila opci, tudíž ji přišel bratru na 80 milionů korun, zapsala 16 gólů a 11 asistencí. Ve všech soutěžích je na bilanci 21 + 13.
Přitom v minulé sezoně nastřádal forvard ve francouzské lize dvě břichaté nuly, pouze jednou se trefil v poháru. Samozřejmě, nedostával prostor, patřil mezi hráče druhého sledu, přesto je jeho posun neuvěřitelný a obdivuhodný.
Vedle toho, jak řekl Brian Priske, dodává mužstvu energii. „Birma“ není jen útočný chrt, skvěle rozjíždí presink, při němž umí načíst záměry protivníka. Je v něm kousavý, nepříjemný. Není divu, jeho pohyb je přirozený - vůbec nevadí, že není postavou zrovna urostlý kulturista.
Navíc je multifunkční. Primárně nastupuje na pravém křídle či desítce, jak označuje post dánský trenér, přitom ještě lépe se cítí na druhé straně útočného trojzubce. Jenže tam vládne Lukáš Haraslín, jenž je narozdíl od srbského spoluhráče výrazněji zakotvený na svém favorizované místě.
Chlapík z města Šabac by však rozhodně zvládl i centrální pozici či staženou desítku, již však Sparta ve svém rozestavení nevyužívá, což - ale to je jen malá odbočka - nejvíce oceňují takoví Adam Karabec, Michal Ševčík a Kryštof Daněk.
Pokračujme ve výčtu kladů. Bezesporu jsou jimi také emoce. Birmančevič, jak už to u Srbů bývá, rozhodně není chladný. Dokonce svou balkánskou mentalitu označil za jeden z hlavních důvodů současného rozpuku. Jeho „zažranost“ je nakažlivá. Klišovitě jej opravdu lze označit za bojovníka, pracanta. Bez potíží.
Nakonec o tom promluvil po výhře nad Baníkem i on sám: „Všichni viděli Honzu Kuchtu, jakým způsobem sprintoval směrem do defenzivy. Já jsem se o to snažil taky. Má to efekt, že ostatní hráči to vidí, jak pracujeme pro tým a myslím si, že je to ovlivní. Má to nějaký vliv jak na záložníky, tak i na obránce.“
Jasně, Birmančevič není jen platinový, směrem do defenzivy občas zahapruje, na což Priske klidně (možná i rád, aby šestadvacetiletého pána udržel v pozoru) upozorní. U ultraofenzivních hráčů s takovými čísly však trenéři občas přimhouří oči. Navíc u sporého Srba jde spíše o pochopitelné „neumění“ bránit, nelze ho obvinit z opakovaných lapsů v přístupu při hře dozadu.
To vše dává dokupy jasný vzkaz, který ostatně zmínil sám Birmančevič. I když je ve Spartě král, jeho hostování se změnilo v trvalý přesun, podepsal smlouvu na další roky, myslí na posun výš. Po této sezoně se logicky dají očekávat ataky mocnějších a bohatších (na to nezapomínejme!) zájemců.
Spartu čeká válka o Birmu. Potřebovala by ji ustát.
| # | Tým | Z | Skóre | B |
|---|---|---|---|---|
| 1 |  | 35 | 82:30 | 87 |
| 2 |  | 35 | 76:24 | 85 |
| 3 |  | 35 | 76:40 | 70 |
| 4 |  | 35 | 56:48 | 49 |
| 5 |  | 35 | 51:59 | 47 |
| 6 |  | 35 | 45:56 | 44 |
