Priske proti svým. Rozkol s fanoušky Sparty v Rize? Nejde o žádnou válku, i když...
KOMENTÁŘ JIŘÍHO FEJGLA | Ve středu večer se v malebné Rize střetly dva rozdílné pohledy mířící však z jednoho světa. Názory na to, jak Sparta (ne)zvládla odvetu play off Konferenční ligy, potažmo celý dvojzápas s místním FC, přes nějž se dýchavičně protáhla do ligové fáze.
Splnila první zadání sezony, odehnala potupu, tedy podzim bez evropských pohárů. Přesto se na Skonto Stadions rozjela rozmíška rudých fans s Brianem Priskem.
Nastiňme oba postoje.
Nejprve ten fanouškovský, kteří si ho obhajují konstatováním (a to také v mnoha jiných případech, i daleko výbušnějších): My jsme za vámi přiletěli do Lotyšska (Kazachstánu, Arménie…), vy hrajete NIC, můžeme vám nadávat. My jsme klub, jsme nejvíc. To se událo, protože parta kolem Lukáše Haraslína v Rize zahrála bídně, výrazně pod poměry posledních týdnů, kdy nastřádala devět výher v řadě.
Nyní je tu Priske plus hráči, kteří stáli pod tribunou srovnaní za ním, za svým velitelem: Do Rigy jsme přijeli pro postup, ten máme. Domácí jsou silný tým, intenzivní, v čemž dosahují i na hodnoty vyšší než my. Nakumulovala se nám únava, letěli jsme do Kazachstánu, Arménie, sem. Postup je zásadní. Měli bychom ho oslavit společně.
Jde jednoznačně o první rozkol mezi Priskem a fans po jeho návratu. Tým i druhá strana ho nesly těžce, to je pochopitelné, protože srpen jim začal dávat naději, že se Sparta vrací k hojnějším časům.
Každý zádrhel bolí, může srazit mužstvo z dráhy.
Konflikt proběhl, nejde však o žádnou válku. Do ní kluby nechodí, nevyplácí se to, i když Priske, dejme tomu, s Jindřichem Trpišovským jsou snad jedinými postavami na tuzemské scéně, kdo by si na ni mohl troufnout. Takové mají postavení, charisma, umění komunikovat, rozbroje by urovnali.
Jenže nepůjdou do nich, je to zbytečné. Priske se pustil jen do jednoho střetu – což je vlastně pochopitelné. Zachoval se jako… Priske.
Dánský trenér totiž ctí jasnou zásadu, měl to tak i při prvním angažmá a popsal ji po návratu: „Budu chránit kabinu ve všech ohledech.“
A také to předvádí. Nikdy konkrétně nekritizuje hráče, dva příklady se najdou i u jednoho z NEJ tahounů. Když Priske při minulém angažmá dostal po prohrách v Mladé Boleslavi a Plzni dotaz na nedobrý výkon Filipa Panáka, ostře se kabonil a zahnal otázku do autu. Proto se kupříkladu v Rize ani nezmínil o matném Veljku Birmančevičovi…
Buďte si však jistí, že za zabouchnutými dveřmi do kabiny, či tréninkového centra na Strahově, je jiný. Přísný, adresný, nepříjemný.
Tým je pro něj však uzavřený svět, tak trochu sekta. Proto ho brání i proti svým.
