Ani jako mistr světa Sagan svět nezmění. Ale co cyklistiku?
Další příspěvek do diskuse, zda a případně nakolik lze spojovat sport s politikou, přidal v neděli cyklista Peter Sagan. Jeho plamenný proslov z nejvyššího stupně po závodě mistrovství světa o tom, aby se lidé vzpamatovali, jinak za několik let nebude nejen sport, ale ani život, jak ho známe, obletěl svět. Co přesně slovenský extrovert myslel? Výklady jsou dvojí. Každý si v jeho slovech našel to svoje. Ale o to snad ani nejde.
Jedni slyší: „Braňme Evropu všemi dostupnými prostředky před invazí, jinak o ni přijdeme." Jiným Saganova slova zní jako: „Vystupme z xenofobní bubliny, přijměme svět takový, jaký je, se všemi jeho změnami, jinak sami sebe udusíme.“
Sagan na sebe projevem, o němž později přiznal, že si ho v hlavě dopodrobna naplánoval a šance k jeho pronesení ho hnala za titulem mistra světa, strhnul zaslouženou pozornost.
Jeho cesta od bolestných druhých míst na závodech Grand Tour, kde prohrával jednu šanci na velká vítězství za druhou, až k duhovému dresu světového šampiona, je skvělým příběhem vytrvalosti, oddanosti svému řemeslu a víry sama v sebe.
Dva roky nevyhrál důležitý závod. Pořád to kolem sebe poslouchal. Tomuhle chlapovi já platím tři a půl milionu eur ročně? ošíval se i jeho zaměstnavatel, miliardář Oleg Tinkov. A nejen to. Před třemi týdny na Vueltě srazila Sagana motorka, klidně se mohlo stát, že by o mistrovství světa přišel.
Sagan překročil vlastní stín
Ale Sagan chtěl svůj prostor. Svoje slovo. Udělal všechno proto, aby ho v Richmondu mohl získat. Obětoval svůj závodní styl, jímž je pověstný, pro zisk titulu. Dokázal překročit vlastní stín. Raději se skrýval v balíku, aby pošetřil síly do finiše, než aby exceloval během závodu při bojích na špici jako obvykle. „Svět motivoval mne, abych to dokázal,“ svěřil se. On na oplátku může motivovat svět.
Ne, ani jako mistr světa Sagan ho nezmění. To by bylo příliš naivní, takovou sílu nemá. Částečně i proto, jak umně svoje poselství zašifroval, aby znělo dobře lidem z obou stran barikády boje o evropské hranice. Může však stále dokázat mnohé. Třeba inspirovat ostatní tím, že kde je touha, je i východisko.
Místo změny světa by mohl třeba změnit (nebo pozměnit) současnou cyklistiku. V ní působí jako zjevení buď z dob dvacet let zašlých, nebo naopak z těch, co teprve přijdou. Mistrem světa se Sagan stal jako součást pouze tříčlenného slovenského týmu, bez výrazné pomoci sehrané mašiny, de facto vlastními silami. Ve světě vysílaček a taktik blízkým sehranosti ve Formuli 1 je to unikát.
Tak, jak mluví, Sagan i jezdí na velkých závodech. V Česku se takovému typu chasníká říká přírodňák. Dokáže si poradit v sprinterských etapách i v horách, získává pro sebe pocty pro nejaktivnější závodníky nebo bodovací trikoty. Jede brilantně technicky, což je jeho obří výhodou proti přesile.
Nejkomplexnějším cyklistou světa není, to by vyhrával Grand Tours. Kousek mu od každého chybí. Ale každopádně je jeden z nejlepších. V době, kdy závodníci jezdili sami na sebe, by těžko hledal konkurenci.
Bylo by příjemné, kdyby svým vymykajícím se přístupem pozměnil cyklistiku tak, jako třeba Roger Federer zkoušel vrátit do špičkového tenisu útočný styl servis-síť místo úmorného bušení od základní čáry.
Nemusí se to podařit, protože zájmy (a investice) největších stájí jsou příliš velké na to, aby se začalo závodit živelně, pudově, na základě pocitu. Ale víc Saganů by pelotonu nijak neuškodilo. Spíš naopak.
Kromě toho, že Sagan je jen jeden. I proto je tak výjimečný.
