Češi musí věřit nastolené cestě. Jejich hra občas zavání moderním fotbalem
Tři zápasy, dva body, nula vstřelených gólů. Jednoznačně bídné vysvědčení, s jakým vstoupili čeští fotbalisté do kvalifikace o světový šampionát, nenabízí příliš důvodu k úsměvu. Nově seskládaný tým se potýká s problémy, které se ale daly čekat. Odehraná představení zároveň naznačují odhodlání, jak se novým výzvám postavit.
V zápasech mají hráči pasáže, které zavání moderním, rychlým fotbalem. Bohužel chybějící kvalita spojená s klesajícím sebevědomím zatím brání tomu, aby se národní tým odrazil a nadechl k lepším výsledkům.
Češi zalezlé Ázerbájdžánce mačkali, o tom žádná. Hlavně v první půli se na jejich fotbal dalo dívat. Aktivní napadání, rychlé odebírání balonu, tlak na soupeře. To všechno tam bylo, chybělo „jen“ gólové vyjádření.
V druhé půli se nepodařilo navázat na slibný rozjezd a čím dál víc se projevovala aktuální bolest současných příslušníků Jarolímovy družiny. Tedy chybějící kvalita, schopnost přejít přes hráče individuální akcí, případně povedenou kombinací.
Bohužel se to dalo očekávat. Poté, co po mistrovství Evropy skončilo několik zkušených pilířů mužstva, se nový tým skládá. O chybějících hráčích z top klubů se toho již napsalo mnoho. „Ano, na takové Německo momentálně nemáme,“ připustil po zápase lehce popuzený Theodor Gebre Selassie, jeden z lepších hráčů v zápase.
Přes zatím mizernou bilanci je třeba hledat to pozitivní. Nový tým před sebou vidí nastolenou vizi a chce se prezentovat takovým fotbalem, který dává smysl.
Sice to vypadá, že kvalifikace o světový šampionát týmu proklouzne, ale třeba to českému fotbalu pomůže do dalších let. A tým se dostane na vrchol v následujících cyklech, kdy se hráči jako Schick, Vydra, Krejčí, Kadeřábek a další mladíci ještě víc vyhrají.
