Útočit, nebo sedět vzadu? Otázka zůstala pro Čechy bez odpovědi
Jestli existují nejnevděčnější zápasy, jsou to ty proti Španělsku. Na jejich specifický styl se nesmírně složitě hledá recept. Ani otevírací duel Česka na EURO 2016 ve Francii nedal odpověď. Je lepší čekat hlouběji a vyrážet do brejku, nebo hru víc vysunout, nahánět je i za cenu vyššího rizika?
Kritici první varianty řeknou, že je lepší si to jít rozdat a zkusit je nachytat. A když už to nevyjde, tak se aspoň fanoušek nenudil u „házené“.
Naopak druhá strana oponuje, že se nehraje na krásu, ale výsledek. A ten byl hodně dlouho bezbrankový, byť především díky zákrokům brankáře Petra Čecha. Věčnou debatu nerozsoudil ani pondělní duel.
Abyste na Španěly mohli vyrukovat s vysokým presinkem, musíte mít tento styl zažitý jako třeba Chile, které je poslalo domů z mistrovství světa. Když to zkusíte jen tak, rozeberou vás do šroubku.
Trenér Pavel Vrba se rozhodl pro defenzivnější styl. Plán dlouho vycházel, ačkoliv tak hluboko, jak se například dostali v druhé půli úvodního poločasu, určitě hrát nechtěli. Ani pohyb nebyl v některých fázích ideální.
A určitě chtěli (a měli) podržet déle míč, vyrazit do většího počtu brejků, což přiznal i kouč. Defenziva fungovala velmi dobře. To, že si Španělé šance vytvořili, je logické, stejně tak se k nim přes jejich výbornou obranu (9 z 10 posledních utkání na EURO udrželi nulu) dostali i Češi. Jenže neproměnili.
Pokud chcete uspět proti takovému týmu, musí se vám sejít všechno. Tedy jak bez chyby vzadu, tak produktivní vpředu. Tahle kombinace nevyšla, proto Češi prohráli. Krutě, důstojně a bolestivě. Zároveň ale Španělé vyhráli zaslouženě.
Proti Chorvatům už musí autobus zůstat zaparkovaný před stadionem, ne na hřišti. Tam už španělská specifika nehrají roli.
