Mrázek jednal pragmaticky, vydělat na tom může i reprezentace
Je škoda, že Petr Mrázek na mistrovství světa nebude. Bylo by zajímavé sledovat, jestli by i v národním týmu dokázal navázat na skvělé výkony z NHL, nebo by byl schopen opakovat dechberoucí představení z šampionátu dvacítek z roku 2012.
Rozhodl se jinak. Před misí v Rusku dal přednost jednání o klíčové smlouvě v Detroitu. Kamenovat jej za to není fér. Mrázek chce být jedničkou v tradičním klubu a v zámoří k tomu kromě nadstandardních výkonů potřebuje i solidní smlouvu. Taková je realita. Výplata a délka kontraktu hrají v NHL roli. Ne, že ne.
Konec konců – mít, či nemít smlouvu – to už u Mrázka v minulosti ohledně národního týmu roli sehrálo. Když se po sezoně 2008/09, v níž s Vítkovicemi vybojoval juniorský titul a dorostenecký bronz, rozhodl odejít do zámoří, nepodepsal s mateřským klubem smlouvu. A Vítkovice mu podle tehdejší dohody extraligových klubů zakázaly starty v mládežnických reprezentacích.
Mrázek tím přišel o mistrovství světa do 18 let, i o šampionát do 20 let. Až při své poslední šanci v roce 2012 se povolení po jednáních Františka Černíka s šéfem svazu Tomášem Králem dočkal. Jaké z toho pak bylo v Kanadě představení, si pamatuje každý hokejový fanda. Mrázek uchvátil (nejen) zámořské publikum, Američanům málem vstřelil přes celé hřiště gól, byl vyhlášen nejlepším brankářem šampionátu a poprvé se o něm začalo nahlas mluvit jako o novém Haškovi.
BLOGY Petra Mrázka pro iSport.cz čtěte ZDE>>>
Ve čtyřiadvaceti letech je Mrázek stále v rozjezdu kariéry. V NHL má za sebou první kompletní ročník, tvrdě bojuje o každý postupný krok. Není potřeba zmiňovat, že mezi gólmany je boj o místo našlapanější a konkurence větší. Do pole může jít dvacet borců, do brány jen jeden.
Mrázek jednal pragmaticky. Dobře ví, že dalším krokem je pro něj v Detroitu plnohodnotná smlouva. Nechce riskovat zranění, podkopávat vyjednávací pozici. Navíc vše řekl na rovinu. Mohl „neprojít“ zdravotní prohlídkou, nebo se omluvit z rodinných důvodů. Nebyl by první, ani poslední.
Nechť se teď na mistrovství světa ukáží Dominik Furch s Pavlem Francouzem. Jsou s českým týmem v přípravě celý čas, kvalitu mají. Navíc si nemusí na poslední chvíli zvykat na evropské rozměry hřiště a z toho pramenící odlišný styl hry, chytání či rozehrávání puků. A Rusko obecně mají Furch i Francouz po sezoně v KHL pod kůží. Česká reprezentace se o ně může opřít.
Petr Mrázek, Michal Neuvirth či Ondřej Pavelec ať své umění předvedou na Světovém poháru v Kanadě. Tam bude potřeba mít v bráně gólmana bez respektu k zámořským hvězdám z NHL. Zvyklého na palbu ze všech pozic a dorážky z brankoviště. Navíc budou mít po odřeknutí šampionátu prostor na přípravu, která bude kvůli nezvykle brzkému startu nadcházející sezony specifická. A každý volný týden navíc se rozhodně bude hodit.
Česká reprezentace na tom může v konečném důsledku jenom vydělat. Furch s Francouzem získají na mistrovství světa neocenitelné zkušenosti, konkurence mezi gólmany vzroste. A trenéři si pak budou moci vybírat z širšího portfolia.
