Fotbal je krásná hra. Naposledy jsem si to říkal pár minut poté, co ve Wembley skončilo finále Ligy mistrů mezi Bayernem a Dortmundem. Německé kluby jsem sice v srdci nikdy neměl, ale ta strhující podívaná mě naprosto pohltila.
A když pak špalír hráčů Bayernu tleskal poraženým, Arjen Robben si s roztaženými pažemi užíval ovace fanoušků, Michel Platini se na tribuně objal s krajanem s jizvou na tváři Franckem Ribérym a kapitán Philipp Lahm zvednul nad hlavu pohár pro šampiony, byla to krása. To finále bylo esencí všeho, proč fotbal existuje a stojí za to ho sledovat a mít rád.
Jenže stačí, když vypnete televizi, vrátíte se do tuzemské reality a začne vám být špatně od žaludku. Nechci teď srovnávat fotbalovou kvalitu ani komfort pro fanoušky. Jde mi především o to, že v Česku je ta nádherná hra stále více znásilňována arogantními pasáky, kteří tu fotbal řídí a dělají si z něj prodejnou děvku.
Když se před rokem a půl stal Miroslav Pelta šéfem fotbalové asociace, prohlásil: „Chci vrátit fotbalu důvěryhodnost a vylepšit jeho mediální obraz.“
Od cinklého bafuňáře ta slova zněla od začátku divně. Ale i část kritiků se tehdy na Peltovi snažila najít i něco pozitivního. „Umí sehnat peníze, je pracovitý, má fotbal rád. Třeba to nebude tak hrozné.“Týden před volbami, v nichž je jablonecký šíbr jediným kandidátem na předsedu, je možné říct – hrozné to je!
Poslední rok a půl se dá směle označit jen jako příprava na to, aby nyní fotbal naplno a vlastně oficiálně ovládla temná armáda Romanem Berbrem řízených sudích.
Ti už v řadě případů obsadili sekretariáty krajských a okresních fotbalových svazů a někteří z nich (Blaschke, Liba či Damková) hodlají kmotra tuzemské rozhodcovské mafie následovat i do výkonného výboru.
Je dost pravděpodobné, že sám Pelta si těch 18 měsíců svého vládnutí představoval trochu jinak. Fotbal zásadně čistit nemohl. To je jasné. Vzhledem k jeho cinklé minulosti by se to rovnalo spáchání harakiri před vyprodanou Letnou.
Zcela určitě si však myslel, že díky své znalosti prostředí, kontaktům a vyjednávacím schopnostem fotbal pěkně po svém potichu sjednotí. Bez Křetínského kabely, bez otevřené války dvou nejsilnějších klubů, bez do očí bijících zářezů v lize i v nižších soutěžích, bez ataků z vlastních řad upozorňujících na podivné praktiky při rozdělování státních dotací klubům.
Jako to nedávno udělal například bývalý šéf Pardubického fotbalu Vladimír Janata. Pelta věřil, že všechny doutnající problémy se mu podaří řešit pěkně pod pokličkou a fotbal bude navenek vypadat jako lepší produkt.
Proč se mu to nepodařilo? Protože smlouvy s ďáblem mohou vyústit v happy end jen v pohádkách, chtělo by se napsat vzletně. Co tím konkrétně myslím?
Pelta svým způsobem podcenil muže, který mu v minulých volbách k funkci předsedy pomohl nejvíce. Západočeský šíbr Roman Berbr se mu prostě totálně vymkl zpod kontroly. A šéf asociace kvůli tomu nyní dokonce občas vypadá jako jeho bílý kůň.
Naposledy když se potil před pár dny na tiskové konferenci a nepřesvědčivě označoval za náhodu brutální zářezy sudích (3 červené karty jako výstraha!) proti klubům z nižších soutěží, které podpořily nakonec neúspěšnou kandidaturu rebelky Markéty Haindlové do čela FAČR.
Berbr se tomu zatím mohl tiše smát. A o den později všem pěkně pokošťálovsku vzkázal, že pokud má někdo z takovýchto praktik v českém fotbale divný pocit, ať se raději odstěhuje a kope si do míče jinde. A že Česko není Burundi, aby tu fotbalu šéfovala žena.
Z řetězu utržený Berbr jednoduše před volbami všem včetně Pelty ukazuje, že tím nejsilnějším psem v českém fotbalovém polosvětě je on. V minulých volbách vystoupil z šedé zóny a stal se členem výkonného výboru, nyní už si připravil půdu pro své zvolení místopředsedou FAČR.
A dál? Na úplný vrchol pak zbývá Lordu Voldemortovi krok poslední a Harry Potter pořád nikde…
Lze tuto strašlivou představu ještě zvrátit? Ale ano. Muselo by se například hnout svědomí v duších delegátů valné hromady, kteří za týden rozhodnou o nejbližší budoucnosti českého fotbalu. A když se nehne (což je pravděpodobné) a budou hlasovat jako stádo ovcí?
Represe by pak měly přijít ze strany sponzorů a státu. Činovníci, kteří ve fotbale tolerují či dokonce vytvářejí prostor pro korupci, by se prostě logicky měli dostat do izolace.
Protože pokud se vláda a ministerští úředníci budou dál nečinně dívat například na to, že i podle nařčení přímo z fotbalových kruhů se tu peníze daňových poplatníků (až 160 milionů ročně) používají fakticky i jako úplatky za podporu ve fotbalových volbách, stávají se z nich komplicové.
A stejně by měli přemýšlet i sponzoři. Chápu, že mají fotbal, stejně jako my, rádi. Ale na druhou stranu - co je to za podivný marketing podporovat fotbalové pasáky?
