Žádný chlap. Žádný nebojácný tvrďák. Žádný muž pádných slov vzbuzující respekt. Je to éterická dáma Markéta Haindlová, kdo se alespoň na chvíli zkusil postavit Miroslavu Peltovi, který hodlá i nadále s velkým kmotrem Romanem Berbrem za zády šéfovat českému fotbalu.
Nikdo jiný se nepřihlásil. Asi jsou všichni ostatní spokojení s Peltovou vládou. Možná však spíš nechtějí jít do předem ztracené bitvy. Nebo se bojí, protože za pokus narušit domluvené (ne)pořádky by přišla tvrdá odplata. Ať tak nebo onak je to smutná a vpravdě beznadějná zpráva o stavu nejpropíranějšího domácího sportu.
Představa, že by nynější předsedkyně odvolací a revizní komise a expertka na sportovní právo vedla český fotbal, může vzbuzovat více či méně chápající úsměvy či pohrdavé poznámky. Od narážek na její nezkušenost, přes důvěrnou blízkost některým fotbalovým personám v čele s Karlem Poborským, poněkud patetická vyjádření, snahu zviditelnit se až po prostý fakt, že nenosí nejen kalhoty, ale i sukně, což je ze všeho nejlacinější.
Její kandidatura by byla symbolická a na valné hromadě fotbalové asociace by připomínala bezbrannou žábu u nohou Velkého čápa. Přesto její snaha získat dostatek hlasů mnohem víc než o její naivitě či kalkulu (dle libosti) vypovídá o těch, kdo se něčeho podobného neodvážili. Kde jsou všichni ti, kdo nesouhlasí s korupcí ve fotbale? Všichni ti, jimž vadí cynické handly, podvody a šlendrián? Kde jste? Hanba, pánové! Sami na to nemáte, do boje se vám nechce, a tak vám vyhovuje místo sebe popostrkovat do popředí ženskou…
Já vím, tak jednoduché to není. Jenže takhle se nezmění ani mizivé promile zoufalého stavu, v němž fotbal vězí. Jen čistě formální volby pouze potvrdí Peltův vliv a posílí svaly západočeského padreho Romana Berbra. Ten ve své nenasytnosti hodlá vystoupat až na stupínek za Peltu a spolu se svou partnerkou Dagmar Damkovou a některými pohůnky obsadit kobercovým náletem další funkce. Co se bude dít pak, je nasnadě. I když je například pravděpodobné, že v případě očekávaného úspěchu zrovna Damková přestane řídit komisi sudích (ale současně zůstane na UEFA), přijde do čela sboru pro sudí někdo spřízněný, pro veřejnost jen méně nápadný a provokativní.
Může se stát druhým Košťálem
Berbr utěšeně aspiruje na to stát se druhým Vlastimilem Košťálem – jistě nesmírně schopným, ale také nepopulárním, zpupným a faulujícím hráčem. Jenže RB je mnohem nebezpečnější. On totiž tahá dlouhodobě za nitky, v zákulisí se vypracoval natolik, že bez něho a jeho přízně se nikdo neobejde. Bojí se ho i nejvyšší šarže, každý se s ním jednou za čas chtě nechtě musí sejít. Už to došlo tak daleko, že nejen proto, aby dal „požehnání“, ale i jen z toho důvodu, aby prostě věděl.
Jeho království se roztahuje v nižších soutěžích, ale právě díky vlivu na delegáty a manipulaci s nimi v dolních patrech má obrovskou moc. Navíc funkce na úrovni krajů a okresů obsazují po jeho vzoru bývalí rozhodčí, kteří pro to mají dobré předpoklady, jako Miroslav Liba a další. Na základě letitých vztahů a vazeb předou pavučinu, do které každého chytí. Nápadné při tom je, že mnoho z nich má policejní minulost, případně u policie pracují nebo na ni mají dobré kontakty. Proto si mohou dovolit ledacos. Přispívá to k dojmu beztrestnosti a vytváření atmosféry strachu.
Někdejší hráči posledních generací, a to i těch největších jmen, jim to bohužel ulehčují. Jsou naprosto neškodní. Karel Poborský se v Budějovicích sám musel přizpůsobit nastavenému systému a už se ani nehlásí do výkonného výboru. Ivan Hašek se o změnu pokusil coby předseda svazu, ovšem konec po dvou letech byl směšný. Zhasly možná poslední naděje, že něco může být jinak. Místo rozbití temných struktur si Berbr a jeho věrní prostřednictvím dotací či nasazování rozhodčích vykolíkovali další vlastní hřiště se svými pravidly, podle nichž se hraje falešná hra. Postup do vyšší soutěže? Sestup? Tihle rozhodčí na zápase, nebo támhleti? Kupte si vstupenky na vlak, jak se říká, zaplaťte si paušál a žijte. Nebo nedělejte problémy. To je svět, v němž vládnou fotbaloví Romanovci.
Je to nefér, je to hnus. Kdo se nepodřídí nebo dá najevo nesouhlas, je systematicky likvidován, dostane pro výstrahu přes prsty. Pověstná jsou komanda řezníků s píšťalkou, kteří na pokyn shora cynicky popraví nepohodlné.
Příkladů malých a potlačených vzpour je dost a podle všeho je to i případ klubů, které se naposledy vyslovily na podporu Haindlové. Taková prkotina, řeklo by se, to přece mocným ani nebude stát za to, aby hnuli brvou. Ale ouha. Kauza Roudné dokonce nabrala až fantaskních, bizarních rozměrů, z nichž mrazí. Je to vrchol veškeré arogance – a nikdo to neřeší.
V první lize máte alespoň nějakou, jakkoli spornou možnost obrany. Když nic jiného, alespoň jste na očích. Ale vyřizovat si účty s někým takhle v tichosti a bez možnosti dovolat se spravedlnosti, to je svinstvo. Ubohost. Zbabělost. Protože ten, kdo potřebuje svou sílu uplatňovat takovým způsobem, nic jiného než zbabělec není.
Aby to Berbr a spol. pochopili, na to bohužel jeden slabý hlas nestačí…
Související články
