Hodit kladenské trápení na zkušeného Pavla Pateru? Zoufalství!
V poslední době (a nejspíš to bude s postupujícím věkem) mě čím dál víc dráždí neúcta k lidem, kteří něco dokázali a jejich životní příběh vybízí k respektu. I proto se chci zmínit o úletu, který se udál při posledním domácím zápase kladenských hokejistů.
Klub hraje už nějakou dobu pod psa a hráči s hrdým rytířem na prsou připomínají stále víc družinu pomlácených válečníků vracejících se z těžké bitvy. Jednou z mála výjimek je už 42letý veterán Pavel Patera. A přitom právě on se stal hromosvodem pro vztek kouče Zdeňka Vojty.
Ano, Paterovi ten zápas stejně jako dalším nevyšel. A hloupě při oslabení chyboval. Reakce trenéra byla přesto zvláštní. Klubovou ikonu nechal za trest sledovat závěrečnou třetinu ze střídačky a nakonec ještě svůj tah pro Českou televizi okomentoval slovy: „Je mi jedno, jestli je to Pavel, nebo Petr, když bude dělat chyby, bude sedět.“
Základní problém je, že by Vojtovi v tomto případě nemělo být ani trochu jedno, jestli je to Pavel, nebo Petr. Na jednu stranu chápu trenéra, že nemůže na led posílat hokejisty podle zásluh a získaných titulů. Na druhou stranu Pavel Patera je společně s Jaromírem Jágrem a Milanem Novým největší osobností v historii klubu. Je hrající legendou českého hokeje.
Mužem, který i kdyby už do konce kariéry nedal jediný gól, tak má být oslavován. Takového hráče prostě za chybu ve hře nesmíte veřejně pranýřovat jako osmnáctiletého juniora. A pokud to uděláte? Ukazujete tím svoji omezenost. Anebo, a to platí zřejmě v tomto případě, svoji bezmoc. Vojtovo gesto je pro mě ze všeho nejvíc projevem bezmoci a zoufalství.
Kladenský kouč totiž necitlivě trestal nejen olympijského vítěze a čtyřnásobného mistra světa, ale i nejproduktivnějšího hokejistu klubu v této sezoně!
Patera s rodným číslem, které začíná sedmičkou a jedničkou, dává na frak spoluhráčům, kteří by mohli být jeho synové. Hraje nejen přesilovky, ale i oslabení. A kdyby i ostatní makali jako on, Kladno je nyní bez problémů v elitní osmičce.
Navíc - když už se Vojta do kapitána pustil, škoda že při svém proslovu zapomněl zdůraznit svůj díl viny. To, že Kladno s kádrem, který má potenciál na play off, živoří na předposledním místě, je ze všeho nejvíc jeho vizitka.
Pavel Patera u mě naopak získal další body tím, jak na celou situaci reagoval. Gesto trenéra pro něj mohlo být nahrávkou na smeč. On ji ale gentlemansky odmítnul. A spokojil se se smířlivým výrokem, že ho sice trenérova reakce mrzí, ale nechce dělat dusno.
Vzpomněl jsem si v té chvíli na rozhovor s Ivanem Hlinkou krátce před olympiádou v Naganu. Tehdy se stočila řeč na veterána Vladimíra Růžičku, kterého právě nominoval. A na jeho roli v českém týmu.
„I kdyby mu to náhodou v Naganu nešlo, nenechám ho sedět. Už proto, že si dobře pamatuju, jak jsem se cítil, když mi něco podobného na mém posledním světovém šampionátu udělal Luděk Bukač,“ řekl mi tehdy mimo mikrofon.
I po letech to pro Hlinku byla otevřená rána. Chápu to. Legendy jako on, Patera nebo Jágr si prostě zaslouží speciální přístup, který se nevejde do žádné metodické příručky.
Zvlášť když se svobodně rozhodnete, že je v týmu chcete mít. Tak jako to udělali kladenští Rytíři před začátkem sezony. U hráčů Paterova kalibru si navíc můžete být jistí, že vám to nakonec vrátí. Výkonem i příkladem pro mladé.
