Čechův kiks nakonec pomůže, fotbalový lid vrátil na zem
Už dlouhou řadu měsíců neprovázela zápas fotbalové reprezentace tak euforická a pozitivní nálada jako ve středu proti Norům. Eden ležel Pavlu Vrbovi u nohou už před úvodním hvizdem. A mexické vlny obíhající snad deset minut stadion ve chvíli, kdy se český tým po sérii střídání topil na trávníku v hluboké bezradnosti, toho pak byl až absurdním vrcholem.
Když si člověk srovná tuto zkušenost s více než tři roky starou vzpomínkou ze stejného stadionu - ten rozdíl je opravdu gigantický. Tehdy v říjnu 2010 nešlo o žádný přátelák, ale o ostrou kvalifikaci. Počasí bylo podobné jako ve středu, jen tribuny v Edenu poloprázdné a ještě k tomu na nich hráli prim muži ve skotských sukních. A i když se tenkrát nakonec 1:0 vyhrálo, říkal jsem si, že takhle vypadá fotbalový očistec se vším všudy.
Dojem ze středečního zápasu je i přes všechny jeho nedostatky jiný. I když je třeba přiznat, že kdyby se srovnávaly výhradně jen oba výkony mužů v českých dresech na trávníku, byl by to docela podobný smutek... Ten zásadní rozdíl byl ale v muži, který trochu nervózně přešlapoval ve vymezeném čtverci před lavičkou, a ve víře našlapané arény v jeho schopnosti.
Je dobře, že fanoušci za novým trenérem a jeho týmem stojí. Je dobře, že budou mít evidentně dost trpělivosti a neztratí sympatie k novému nároďáku ve chvíli, když něco okamžitě nepůjde. A zápas proti Norům jasně ukázal, že do opravdového Edenu vede ještě pořádně dlouhá cesta. A že Pavel Vrba je sice schopný trenér, ale ani náhodou David Copperfield.
Z tohoto pohledu je nakonec dobře i to, že Petr Čech v závěru zápasu udělal jednu ze svých „technických chyb“, která vrátila fotbalový lid z oblaků zpátky na zem. Takže se nyní nesoudně neslaví úžasné premiérové vítězství národního spasitele, ale spíš se racionálně rozebírá, co všechno Vrba ještě musí vylepšit. Dobré znamení je i to, že nový reprezentační kouč zatím nekráčí ve stopách Michala Bílka ve vztahu k veřejnosti. A že po rozpačitém vystoupení nehází frázemi typu: „Chyběla nám kvalita na míči, více kompaktnosti a disciplinovanosti.“
Vrba místo toho vcelku konkrétně a trefně popsal, co všechno ho na výkonu týmu zklamalo. Neefektivní hra na příliš mnoho dotyků ve středu hřiště, obrovské množství ztrát i lehkých míčů, neschopnost vyrovnat se s presinkem Norů, z čehož plynula prakticky nulová šance ohrozit po přestávce branku soupeře.
Je vidět, že Vrba ví, na čem všem by měl v následujících zápasech zapracovat. A i jednoznačný lídr týmu Tomáš Rosický potvrdil, že trenér opravdu přichází s řadou novinek, které však jeho spoluhráči budou muset vstřebat. Jako výrazný posun oproti předchůdci vypadá i to, že reprezentantům trenér před zápasy posílá konkrétní „domácí úkoly“ a po nich „vysvědčení“. Teď jde jen o to, aby nezůstalo jen u dobře míněné snahy. A aby co nejdříve přišly jasné změny k lepšímu ve hře týmu a následně pak i výsledky.
Vrba je stále na začátku a po nekonečném příběhu zmaru v podání Michala Bílka je hájený ze všech stran. Toto období by měl maximálně využít k tomu, aby bez kompromisů nastavil chod národního týmu tak, jak to nejlépe cítí. Teď má ještě stále opravdu unikátní šanci to udělat.
Měnit cokoli ze zajetých pořádků třeba za rok půjde už daleko hůř.
