Vrba byl dlouho Pan Nedotknutelný. Tam celý český průšvih začal! | iSport.cz
Lukáš Tomek
24. června 2016 • 13:10

Vrba byl dlouho Pan Nedotknutelný. Tam celý český průšvih začal!

TOP VIDEA
Duda o konci Rolinka: Zaráží mě, v jaké se situaci se nachází hokej v Pardubicích Duda o konci Rolinka: Zaráží mě, v jaké se situaci se nachází hokej v Pardubicích
Redaktor Sportu Martin Hašek o syndikátu iSport-Váňa: Utvořili jsme super tým Redaktor Sportu Martin Hašek o syndikátu iSport-Váňa: Utvořili jsme super tým
VŠECHNA VIDEA ZDE

Už podruhé v krátké době se českému fotbalu vymstilo, když hledal spasitele. Poprvé v případě bývalého bosse Ivana Haška, který měl od základu změnit nedůvěryhodné fotbalové prostředí v Česku. Jeho mise dopadla předčasně a neúspěšně. A velkým rozčarováním nyní skončilo i první vystoupení národního týmu na velkém turnaji pod vedením Pavla Vrby.



Hledat spasitele se nevyplácí ze dvou důvodů. Jednak míváte nereálné představy o schopnostech takového člověka. A za druhé zejména zpočátku hodnotíte jeho práci neobjektivně a máte tendenci přivírat oči nad tím, co by jiným neprošlo. Ve Vrbově případě se zejména ten druhý aspekt českému fotbalu nyní vrátil se silou roztočeného bumerangu.

Co mám na mysli? Když Pavel Vrba k reprezentaci po neoblíbeném Michalu Bílkovi přicházel, byl pro většinu fotbalového národa včetně deníku Sport ideální volbou. V Plzni během svého angažmá získal respekt – útočný fotbal i dvě jízdy Ligou mistrů byly dobré argumenty, proč ho mít u národního týmu. A právě díky této souhře okolností se mu od první chvíle dostávalo nadstandardní podpory. Od médií, od fanoušků, od expertů i od vedení asociace. Žádný trenér české reprezentace nedostal po dlouhé měsíce takový prostor pro klidnou práci.

Vše o EURO 2016 najdete ZDE »

Takže když pak Vrba zahájil svou éru sérií porážek a nepřesvědčivých výkonů v přípravách, všichni to s pochopením glosovali: „Jen mu dejte čas a buďme rádi, že je Bílek pryč.“ A když po úspěšně rozjeté kvalifikaci opět přišla zarážející série opakujících se chyb, zaváhání a špatných výkonů (na Islandu, s Tureckem, s Lotyšskem, v přípravě se Skotskem), rétorika se lehce změnila. Nicméně věty typu „Bílek by už byl po takových výkonech třikrát odvolaný, ale snad to ve Francii vyjde“ zaznívaly mimo dosah kamer či diktafonů.

Zpětně se ukazuje, že právě nedostatečně kritický přístup k Vrbovi a celému realizačnímu týmu byl zásadní chybou, která zkreslovala realitu a pomáhala držet nezdravé nastavení. Vrba se nemusel nikomu zpovídat, nic vysvětlovat, s nikým diskutovat.

Ten největší lapsus ale probíhal na strahovském kopci. O Vrbovi se od začátku dobře vědělo, že je nervák. Že nemá zkušenost z velkoklubu a pod tlakem reaguje prchlivě. Vědělo se, že má tendenci hledat nepřátele tam, kde nejsou. Přesto vedení fotbalové asociace v tomto dlouhém období hájení neudělalo nic pro to, aby trenérovi pomohlo se na velký svět připravit. Aby ho naučilo či donutilo naslouchat i hlasům oponentů. Naopak. Lidé kolem Vrby jeho podrážděnost a sklony ke stihomamu podporovali. A Vrba se postupně měnil. Už to nebyl ten umíněný, ale bodrý chlapík s přátelskou povahou. Stával se z něj podrážděný šiřitel negace, kterou musel logicky přenášet i do týmu. Všichni to viděli, ale nikdo s tím nic nedělal.

Vrba lituje jediné věci, proti Turecku změnil styl moc brzy

Zvláště zápornou roli zde sehrál manažer reprezentace a sportovně-technický ředitel FAČR Dušan Fitzel. Muž, který byl před časem na vyhazov z řad asociace, vystavěl svou důležitost na tom, že Vrbu jakoby chránil a upozorňoval na nebezpečí, které mu však nehrozilo.

Jeho rozhovor pro MfDnes krátce před EURO, v němž popisoval i to, jak na tiskovkách z rohu místnosti pozoruje novináře a pečlivě zkoumá, kdo se na co ptá (samozřejmě že většinou zcela špatně), byl výmluvně trapný. Vedení reprezentačního týmu se prostě uzavřelo do ulity a jakýkoliv náznak kritiky okamžitě hystericky interpretovalo jako útok na národní tým.

Do konfrontace s Vrbou a Fitzelem se nikomu nechtělo

V důsledku to pak znamenalo mimo jiné to, že i uznávaní fotbaloví experti vám sice mimo záznam o národním týmu leccos zajímavého řekli, ale veřejně vystoupil málokdo. Do konfrontace s dvojicí Vrba–Fitzel se nikomu nechtělo. Kalkulování ve smyslu, co se hodí či nehodí říct a jaké to může mít následky, se tak už netýkalo jen „fotbalově-politických“ témat, ale i ryze sportovních.

A toto je naprosto tristní vizitka domácí fotbalové kultury a jeden z důvodů, proč národnímu týmu vyspělá Evropa mizí v dáli. Bez náročnosti a odborné oponentury se logicky nikam nepohnete.

Nyní je však jasná jedna věc: Vrbova aureola spasitele je pryč, což je dobře. Otevírá to totiž šanci nastavit věci konečně normálně. Jestli bude využitá, je však otázka. Včerejší vystoupení Miroslava Pelty tomu moc nenapovídá.

Místo toho, aby předseda bil po zpackaném turnaji na poplach a chtěl po Vrbovi s Fitzelem analýzu neúspěchu i plán, jak národní tým pozvednout, totiž vše bagatelizoval výroky o smolném gólu proti Turkům. Místo toho, aby se trenéra veřejně ptal, proč jednou velebí českou ligu jako zdroj v Evropě konkurenceschopných hráčů, a po neúspěchu naopak v lize hledá hlavní problém, Pelta zdůrazňuje, že je nyní především nutné nevracet se zpátky a místo toho pěkně v klidu vyhlížet světlou budoucnost.

Vrba se musí změnit, nebo odejít

V Belgii, Německu či ve Švýcarsku by nikdy nenastartovali novou éru bez přímočaré, kritické a někdy i bolestivé diskuse. Vrba s Peltou včera několikrát zmiňovali, že Česko spasí projekt fotbalových akademií. Projekt, za který byl spoluodpovědný Dušan Fitzel. Projekt, který málem dřív skončil, než začal, protože nebyl prodiskutován ani v rámci ligových klubů…

Český fotbal si musí pokládat nepříjemné otázky a zatáhnout do procesu změny daleko více odborníků. Domácích i zahraničních. Pelta by měl pochopit, že bez správně nastaveného systému jsou všechny miliony, které fotbalu vybojuje, z pohledu dlouhodobého fotbalového progresu naprosto k ničemu.

Ale zpět k Vrbovi. Po něm by měl Pelta chtít, aby se změnil. V přístupu, ve vystupování, v celkovém nastavení. Protože například ve schopnosti přijímat kritiku jako chlap bez ironických poznámek a úšklebků by se mohl hodně učit i od Michala Bílka.

Je ale Vrba takové změny schopný? A je opravdu dobrý trenér pro národní tým, kde se pracuje jinak než v klubu? A především – je stále schopný se v reprezentaci vrátit k náročnému aktivnímu fotbalu, kvůli kterému si v minulosti právem vydobyl uznání?

Tyto otázky by nyní měly logicky padat. Některé pozdě, ale přece.

Pelta našel na EURO hodně pozitivních věcí. Spoléhal na turecké výkyvy

Videoblog z Tours: Má Pavel Vrba zůstat, nebo jít?

 
Články odjinud


Články odjinud