Ať se nám to líbí, nebo ne, všechny sportovní kariéry nakonec jednou skončí. Od mnoha jiných kariér se ale liší tím, že často končí v mnohem nižším věku, než je ten standardní důchodový. A často také neočekávaně. Věk, zranění, rodinná rozhodnutí nebo jiné faktory jen určují, jak a kdy přesně k tomu dojde.
Sportovci jsou často natolik pohlceni adrenalinem ze své kariéry, rozvojem nezbytných dovedností a technik pro úspěch ve svém sportu, že někdy nepředvídají, co se může stát, až zaběhnou poslední kilometry, zaplavou poslední bazén či odehrají poslední zápas.
Na téma „život po sportovním životě“ a jak může být tento přechod o něco snazší, když se na tuhle nelehkou transformaci z profíka na běžného smrtelníka sportovec už během kariéry trochu připraví, jsem už jedno zamyšlení psala.
Teď mě ale zaujal příběh Ashleigh Bartyové, před pár týdny první tenistky světového žebříčku, která v pouhých pětadvaceti letech ukončila profesionální kariéru.
Tahle mladá Australanka oznámila konec jen dva měsíce po triumfu na domácím Australian Open, což by se dalo považovat za absolutní vrchol, nebo alespoň za výtečně rozjetou sezonu. Měla pořád velký kus slibné kariéry před sebou, protože 25 let už možná bude důchodový věk pro gymnastky, ale určitě ne pro tenistky. Zranění ji také netrápilo. Podle jejích slov bylo zdůvodnění prosté: „Už na to nemám psychicky, ani fyzicky.“
Do sportovců nikdo nevidí. Často se může zdát, že u mnoha z nich, zejména elitních, je konec kolikrát náhlý, ale
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit