Hvězdné války: nová naděje. Atletika má za sebou nejlepší MS. Češi nepropadli, ale...

Titulek samozřejmě odkazuje na slavnou filmovou sérii George Lucase. Po zmražení v covidové době se globální atletika skutečně rozletěla do éry Hvězdných válek. Šampionát v Tokiu bodově vládne historii, ale hned za ním jsou další dva spektákly posledních let z Eugene a Budapešti. Jde o bezprecedentní období.

Atleti v něm už všeobecnou známostí nemůžou konkurovat osobnostem fotbalové Ligy mistrů nebo amerických profesionálních lig. Jsou to ale fenoméni předlouhé historie svého sportu. Na vrcholu je švédský tyčkař Mondo Duplantis, který vyrobil další světový rekord, tentokrát na přelomové hranici 630 centimetrů, přesně jako dělník u soustruhu.

Historickou kvalitu tokijského šampionátu ilustrují dva padlé rekordy mítinku legendární Jarmily Kratochvílové. Američanka Sydney McLaughlinová-Levroneová vyhrála hladkou čtvrtku výkonem 47,78 sekundy a jako první v dějinách má na trati 400 metrů titul v závodě bez překážek i s nimi. Na půlce Češku překonala Keňanka Lilian Odiraová výkonem 1:54,62. V obou disciplínách se pro nejbližší budoucnost zdá reálné uvažovat o překonání světových rekordů, které na čtvrtce Marita Kochová a na půlce Kratochvílová drží od první poloviny osmdesátých let.

V Tokiu ale úroveň světového rekordu automaticky nezaručovala vítězství. Výškařka Jaroslava Mahučichová skončila třetí, diskař Mykolas Alekna bral stříbro. Karsten Warholm skončil na dlouhých překážkách senzačně bez medaile.

Aspoň vytrvalkyně Beatrice Chebetová obhájila zlato v závodech na 5000 i 10 000 metrů. Sprinty poznaly nové vládce v Oblique Sevilleovi a Melisse Jeffersonové-Woodenové, která na stovce, dvoustovce a ve štafetě na 4x100 metrů získala dokonce zlatý hattrick.

Bodování světových šampionátů

Kontext historicky nevídané kvality je podstatný pro ukotvení výkonů národního týmu. Jeho hitem byl bronzový skok výškaře Jana Štefely na výšce 231 centimetrů, který někdejšímu milovníkovi jitrniček ze Zátoru zajistil premiérovou medaili české výšky v dějinách světových šampionátů. Tyčkařka Amálie Švábíková už po výkonu 475 centimetrů po medaili málem sahala, než Slovinka Tina Šutejová roztříštila možnost rýsujícího se bronzového patu.

Zdravotně zkoušení oštěpař Jakub Vadlejch a koulař Tomáš Staněk i výškařka Michaela Hrubá v comebacku po hluchých letech prošli do finále, kde ale zůstali u dna výsledkové listiny. Do podobných míst vystoupal i desetibojař Vilém Stráský.

„Já si myslím, že to z našeho pohledu nebyl špatný šampionát. Šest umístění do dvanáctého místa, to není vůbec špatný výsledek. Medaile v podobě Honzy Štefely je třešnička na dortu. Amálie Švábíková byla kousek,“ hodnotil šéftrenér Pavel Sluka pro svazový web české highlighty. „Těsně za finále jsme měli další umístění, takže musím hodnotit, že první půlka výpravy dopadla velmi dobře.“

K borcům, kteří o finále bojovali, patří dálkař Radek Juška, kterému postup uniknul o pět centimetrů. A taky kladivář Volodymyr Myslyvčuk, jenž zůstal mimo o 22 centimetrů. Velkou šanci měl i tyčkař David Holý, který po úspěšném skoku na 570 centimetrech vypadnul, stejně jako Myslyvčuk, jako první nepostupující.

Už chybí medaile jen ze skoku do dálky

Zásadní pro současnost i budoucnost české atletiky je vzestup Jana Štefely. Olympijský medailista Jaroslav Bába během několika let jako trenér proměnil talentovaného borce s nevyjasněnou motivací ve vrcholně disciplinovaného borce pro velké závody. Je to skutečný muž pravé chvíle. Od začátku kariéry jezdí na vrcholné akce v nejlepší formě.

Štefela ještě nikdy nevypadl v kvalifikaci. Ve finálových soutěžích dlouhodobě bojuje na vysokých místech. Jeho výkonnost už vystoupala do takových výšin, že úspěšně bojuje o medaile. Letos má hned dvě, k bronzu z Tokia i stříbro z halového mistrovství Evropy v Apeldoornu. V anketě Klubu sportovních novinářů o Sportovce roku bude zřejmě hodně vepředu.

„Mezi mými kandidáty, kteří by mohli získat medaili, Honza určitě byl. Přijel sem s velkou formou, jsem rád, že se mu to povedlo,“ pochvaluje si Sluka. „Já jsem rád, to je to, co naše atletika potřebuje. Určitě na tom stavíme. Máme teď střední generaci, Honzu Štefelu, Švábíkovou, kteří pomalu nahrazují naše matadory. Pokud se k tomu přidají další, bude to skvělé.“

Štefelův pozoruhodný případ je významný ze dvou pohledů. Za prvé po čase opět prokázal schopnost českých atletů prosadit se v různorodých disciplínách. Po jeho bronzu z Tokia zůstává jedinou technickou disciplínou bez české medaile na mistrovství světa pod širým nebem skok do dálky.

Štefela, mistr Evropy do 23 let z roku 2021, taky jako jeden z mála mladých talentů dorostl až do dospělé elity. Proměnit potenciál v té nejlepší konkurenci samozřejmě není snadné. Chce to čas. Chce to trpělivost. Chce to správný management sezony. Letošní medailistky z ME do 23 let v Bergenu Karolína Maňasová či Petra Sičaková mají před sebou vyhlídku parádní budoucnosti. Letos ale obě doplatily na to, že jejich vrcholem bylo získat medaili ve své věkové kategorii.

„Můj subjektivní pocit je, že byla sezona dlouhá, tahám třetí měsíc, už mi došlo,“ líčila Maňasová v Tokiu po nepovedeném rozběhu.

V minulosti se trpělivost vyplatila i v případě oštěpaře Jakuba Vadlejcha, který po rozchodu s trenérem Janem Železným tentokrát zažil jednu z nejsložitějších sezon kariéry. Kvůli zranění a následnému tréninkovému manku závodil v Tokiu teprve potřetí v sezoně. Postupem z kvalifikace naznačil možnosti, tohle ale nebyl jeho rok. Oštěpaři tak teprve počtvrté v novém tisíciletí skončili na světovém šampionátu bez medaile.

Přibližně polovina týmu v Tokiu tvrdě narazila. Ať kvůli zdravotním potížím, nezkušenosti nebo prosté nedostatečné kvalitě. Všichni však na šampionát patřili. Zasloužili si být při atletickém svátku, který je určen pro stále užší skupinu vyvolených.

„V některých disciplínách byly výpadky, to musíme zhodnotit a poučit se z toho,“ připustil Sluka. „Jedna věc jsou ty výkony, jedna je, jestli sem měli jet, nebo neměli. Je špatně, že nás hejtuje, kdo nezná nominační kritéria. Všichni měli splněná kritéria jak od Světové atletiky, tak od Českého atletického svazu. Nepadla žádná divoká karta, všichni, kdo tady byli, tak tady byli právem.“

Jedenáct bodů ve sledovaném pořadí umístění od prvního do osmého místa není žádná sláva. Jde o realitu posledních let, v níž schází dlouholeté reprezentační opory v čele s Barborou Špotákovou, Zuzanou Hejnovou či Vítězslavem Veselým. Stejně jako Jediové v boji proti Sithům však má český tým do dalšího období svou novou naději.

Reprezentují lepšící se opory Štefela a Švábíková, stejně jako generace mladých talentů v čele s překážkářem Michalem Radou, o němž se na sociálních sítích píše jako o novém Warholmovi. Devět medailí z letošního dorosteneckého mistrovství Evropy v Tampere je náznakem, že se v dalších letech do těžkého souboje s dospělými hvězdami může někdo přidat k hrdinům z Tokia či k Lurdes Glorii Manuel a Nikoletě Jíchové, kterým letošní sezonu pokazila zranění.

České medaile z MS

Body na MS

Kratochvílová přišla o rekord MS po 42 letech! Beru to v pohodě, reagovala legenda

MS v atleticeMartin Hašek18. září 202515:58

České oštěpařky u dna. Ostuda, hlásila Železná. Bez finále MS i uplakaná „česká“ Japonka

MS v atleticeiSport.cz19. září 202515:16