Pátá etapa je za námi. Může to znít jako malichernost, ale fakt jsme si mákli. Od samého začátku jsme vedli. Vyrazili jsme ze druhého místa a na pláži jsme soupeřili s Kamazem, kterého jsme nakonec předjeli. Pustili jsme ho před sebe až zhruba kolem 150. kilometru. Nechtěl jsem auto zbytečně rozebírat.
Pak už bylo jen hůř, udělalo se mi během jízdy tak zle, že jsem v kabině zvracel při 140kilometrové rychlosti. To byla velká paráda. Navíc nám potom na 205. kilometru splýval s trasou schod, který měl asi 4-5 metrů, a my jsme ho skočili dolů a utrhli pravé přední kolo.
Musím říct, že zážitky z Dakaru se prostě nedají nabrat nikde jinde. Když jsme letěli z toho kopce dolu, tak jsem hned věděl, že je zle, a že jsme utrhli kolo. Jak jsme auto zastavili, tak mi v hlavě procvakl takový ten moment: "Tyjo, teď se určitě probudím. To se mi jenom zdá."
Proč? Protože víte, že pro vás v tu chvíli veškeré ambice, které máte, mizí. A máte pocit, že je konec celého Dakaru a nemáte myšlenky na to, jak pokračovat. Když urvete půlku nápravy, tak moc není cesty kam. Tohle byla hodně psychicky náročná chvíle.
VIDEO: Takhle vypadala 5. etapa
S klukama jsme se hned pustili do opravy, zavolali jsme satelitním telefonem týmu, že jsme živí a zdraví, a že stojíme a pokoušíme se auto opravit. Když jsme viděli, jak to kolo a náprava vypadá, neuměli jsme si představit, jak to dát dohromady.
Ale podařilo se, naštěstí byla maratonská etapa, takže jsme u sebe měli trochu víc dílů než normálně. Poradili jsme si a nandali jsme to. Zbytek etapy jsme bohužel jeli jen na zadní náhod, bez přední brzdy, bez dofuků, bez tlumičů...
Dlouho jsme mysleli, že to do cíle nedotáhneme, ale zvládli jsme to. Chybí nám sice pár bodů, ale doufáme, že nás organizátor pustí do dalšího pokračování.
Celá oprava byla fuška, hlavně taky proto, že bylo vážně vedro a všude byl jemný písek fesh-fesh. K tomu hodně foukalo a kolem projíždělo postupně celé startovní pole, takže máme písek úplně všude.
Co se auta týče nejdříve se musí opravit přední náprava a celý další den budeme mít na ty ostatní maličkosti. Jinak Franta nám jel úplně neskutečně, ukázali jsme, že je reálný porážet Kamazy, a pokud nám to pořadatel dovolí, chceme na to ve druhé polovině zase šlápnout. Má na to auto i posádka.
Moc vám všem děkuju, podpora ze strany fanoušků, rodiny a přátel je obrovská. Můj telefon vibruje od začátku naší nehody až doteď, ale přiznám se, že nemám teď sílu odpovídat.
Díky, že fandíte a podporujete a držte nám palce.