Otazníky a deziluze z malého EURO. Další facka pro český fotbal. Zbytečná…
BLOG MICHALA KOŠTUŘÍKA | Promarněná šance? Ne, slabé slovo. Totálně zabitá. Jasně, půjdou řeči o síle mladých Izraelců, jejich výjimečné generaci. Jenže ti kluci byli v průměru mladší než Češi, někteří hráli před pár dny na druhém konci světa v Argentině světový šampionát „dvacítek“. Měli být unavení, emotivně vyždímaní po bronzovém vrcholu. A navíc museli vyhrát, zatímco Suchopárkově výběru by v posledním zápase stačila remíza.
Jenže „lvíčata“ nechala ostré zuby v šatně, nebo spíš na předchozí základně u moře v Batumi. Útočník Václav Sejk už se v předstihu špičkoval s tátou, ať přiletí na čtvrtfinále. V podstatě každý s postupem vnitřně počítal. Zůstalo u kurážných slov…
A teď se nabízí palčivé otázky: Proč Čechům v každém zápase ve druhé půli krutě odcházely síly? Proč hráli sebevědomí hráči v rozhodujících chvílích tak připosraně? Proč opět nebyl v základu běhavý a kreativní Pavel Šulc? Bylo nutné šetřit některé hráče kvůli hrozbě druhé žluté karty a případné stopce pro čtvrtfinále? Jak ovlivnilo tým předčasné odstoupení zraněného lídra obrany Martina Vitíka? Nebyl Vasil Kušej po erupci chvály až moc nahoře? Nedalo se víc využít schopností slávisty Matěje Juráska, který má zkušenost i ze seniorského áčka? A fakt se nemělo najít místo v nominaci pro výjimečného myslitele Michala Ševčíka, aspoň na pár minut v každém utkání? A fakt nestálo za to víc přitlačit na účast levého beka Davida Juráska?
Český fotbal každopádně dostal další facku. Po všem dobrém, co mladíci na EURO ukázali, hodně zbytečnou. Fanoušek si nejlépe pamatuje ten poslední zápas.
