7. září 2021 • 13:35

Boj o 1. místo: jen slova. Z nároďáku je třeba vymazat zářijový mód

Autor: Michal Kvasnica

Vstoupit do diskuse

Video se připravuje ...

Zobrazit více videí

TOP VIDEA

Bořil v ofsajdu? Asi ano, ale žádný záběr není stoprocentní. Nejasná ČK pro Petráka

SESTŘIH: Boston - Toronto 2:3. Pastrňák dal první gól v play off, rozhodl ale Matthews

VŠECHNA VIDEA ZDE

23zobrazit galerii

Velká očekávání po úspěšném EURO, o to větší rozpaky nyní. Pro zářijový reprezentační sraz, byť je teprve ve svých dvou třetinách, nejlépe sedí přívlastek zvláštní. Středeční přípravné utkání s Ukrajinou už to těžko změní a zachrání, jakkoli by bylo fajn to v Plzni i s náhradníky náhradníků zvládnout. Výsledkově i výkonnostně.

Negativní emoce u veřejnosti vzbudila už nominace, na kterou byl po ázerbájdžánském čtvrtfinále každý zvědavý. Samozřejmě, čtení jmen na soupisce z úst Jaroslava Šilhavého je svým způsobem vždy nevděčná záležitost, protože málokdo vidí do nitra realizačního týmu. Navíc je nyní nároďák opravdu personálně rozbitý.

Komunikace však byla nešťastná. Last minute omluvenky Davida Zimy a Jakuba Brabce, kteří místo dvou důležitých kvalifikačních zápasů dali přednost přestupu do zahraničí navzdory absencím Ondřejů Čelůstky a Kúdely, byly prvním vykřičníkem. Když pak manažer reprezentace Libor Sionko při donominování dalších tváří z FORTUNA:LIGY (a Jaromíra Zmrhala ze Slovanu Bratislava) zdůvodňoval volbu složitou covidovou bublinou, jejíž splnění by pro legionáře prý bylo takřka nesplnitelné, a návrat Zimy s Brabcem důrazně nedoporučoval lékařský tým, definitivně tím světu vzkázal, že reprezentace už není tuzemskou výkladní skříní.

Před rokem proti Skotsku to při bláznivém srazu v Olomouci bylo naprosto pochopitelné, v současnosti však Sionkova slova spíš dráždila. Jinak řečeno: jede ten, kdo je nejblíže.

Matouši Trmale, Stefane Simiči, Jane Lecjaksi či Jane Klimente, jste prostě moc daleko. Zvlášť u Klimenta působícího v nedaleké Wisle Krakov to při trestu Patrika Schicka a celkové krizi mezi útočníky vypadalo divně. Včetně porovnání s příjezdem Zmrhala, který to ze Slovenska nemá o moc blíž. A do Ostravy, kam se nároďák přesouval hned v úterý, tedy druhý den srazu, je to pro Klimenta vyloženě kousíček. Například oproti jabloneckému Martinu Doležalovi určitě.

Že se pak záměr právě s oblíbencem kouče Petra Rady proti Bělorusku nevydařil, už bylo jen vyústěním spirály zvláštních rozhodnutí. Stejně jako nasazení debutujícího Filipa Kaši v Bruselu, na němž si Romelu Lukaku při oslavě stého startu za „rudé ďábly“ s chutí smlsnul. Pravdou je, že stoperovi Plzně nepomohli ostatní. Ani zkušenější parťák Tomáš Kalas, který nastoupil s virózou...

Zda by to bylo lepší s olomouckým Václavem Jemelkou, jenž má za sebou loňský ostrý test v Německu (0:1) a povedenou sezonu v belgickém Leuvenu, už se nedozvíme.

To samé platí pro Jaroslava Zeleného. Jejich konstruktivní rozehrávka levou nohou by nicméně celé straně dodala větší šmrnc. Ulevilo by se Aleši Matějů. Ten se přes nohu trápí a z devadesáti procent volí alibistická řešení směrem dovnitř hřiště. A Matěj Vydra by se možná dočkal i jiných přihrávek než těch do vzdušných soubojů s nekompromisním Jasonem Denayerem.

Schválně si detailně rozpitvejte, jak se rodil Lukakuův gól. Nesmyslný pas na hlavu, záložníci ve špatném postavení bez šance získat odražený balon, pozdní přepnutí, nezkrácené hřiště, nikdo před obrem Chelsea, extrémní díra mezi stopery...

A pak už jen smutné pohledy. Nakonec ještě dvakrát. Jako by Češi už vyhlíželi baráž o mistrovství světa v Kataru, ne boj o první flek ve skupině, o kterém ještě v závěru minulého týdne věrohodně mluvili. Zůstalo jen u slov. Odvážný, kompaktní, koncentrovaný, organizovaný a aktivní způsob hry vypadá jinak.

Zářijový „lážo plážo“ mód je třeba z hlav hráčů, trenérů i dalších členů realizačního týmu co nejdřív dostat.