BLOG MICHALA KVASNICI | Pro úspěch na EURO 2024 se v uplynulém půlroce udělalo maximum, to ano. Jak v realizačním týmu během opravdu důkladné přípravy, tak poté přímo na německých trávnících. Bohužel výsledek je pro český fotbal žalostný. Končit turnaj na posledním místě skupiny s jediným bodem a nedopřát fanouškům ani jednu radost z vítězství je navzdory spoustě dílčích pozitiv uvnitř katastrofa. Nic jiného.
Zajíci se počítají po honu, říkává předseda Petr Fousek pravidelně kritikům, dle jeho slov pseudoexpertům. Tak už je po honu. Smůly si reprezentace během německého turnaje sice vybrala fakt dost, ať už jde o verdikty sudích, vlastence či zranění Patrika Schicka, nicméně je třeba si férově přiznat, že ve finále nebylo EURO neúspěšné.
On to byl totiž průšvih. Ostuda. Blamáž.
Vymlouvat se na nepřízeň osudu? Rozhodčí? Ne.
Jeden bod se třemi vstřelenými góly a konec v základní skupině je nejen nesplnění vyřčeného cíle, jakkoli se mohl už před šampionátem zdát maličko alibistický, ale zejména obžalobou celého českého fotbalu.
A taky verdiktem, že žádný výkonnostní ani výsledkový posun s novým trenérem Ivanem Haškem po předchůdci Jaroslavu Šilhavém zatím nenastal.
Spousta věcí je nyní v národním týmu nastavena správně, tak aby v budoucnu fungovala a fanouškům se vrátil optimismus. Věřte mi, viděl jsem to na vlastní oči poslední měsíc každý den. A měl z toho upřímně velmi dobrý pocit.
Ale aktuální realita bohužel fajnová není. Pokud si to neřekneme nahlas, (nejen) Haškův sen o účasti na mistrovství světa 2026 se rozplyne rovněž.