Jsou dokonalí. A teď už po celém světě. Kanadský hokej stvrzuje nadvládu nad ostatními snaživci. Ještě před Soči platilo, že nikde jinde než v severní Americe Kanada nebyla schopna vyhrát luxusní turnaj, ba co víc, ukořistit medaili. Dnes zámořští poctivci zdolali poslední překážku, zvládli i turnaj konaný v Evropě a navázali na vítězný Vancouver 2010.
Ne každý tu byl ohromen kanadskou hrou, mnozí namítali, že moc atraktivity nepobrala, ovšem její účelný, na defenzivu dbalý, styl platil na všechny. Kanada přijela pro zlato, a jakým způsobem k němu dospěla, to jí je ukradené. Z šesti zápasů šestkrát vyhrála, nechala si dát pouhopouhé tři góly a k postupu do finále nepotřebovala jedinou trefu od elitní formace Crosby, Bergeron, Kunitz.
Ono se ostatně stačí podívat na střídačku, kde vedle sebe vidíte pány Babcocka, Juliena, Ruffa a Hitchcocka. To vážně na žádný horor nemůže dojít.
Švédsko pro změnu ukázalo nadvládu nad Evropou, úřadující mistři světa ve svém arzenálu zbraní vždy najdou něco, čím druhého položí. Buď fantastického beka Karlssona, anebo i trpělivost, s níž dotyčného soupeře rozštelují a nakonec převezou.
Díky nekonečnému rezervoáru světových hráčů (obešli se bez Henrika Sedina, Zetterberga, Franzéna) a soustavě kvalitních herních systému z piedestalu hned tak nespadnou.
Finové jsou šťastni za bronz, ale nemohu si pomoci, mohli myslet i výš. Možná stačilo, kdyby před semifinále se Švédy nezastihla náhlá indispozice výtečného gólmana Raska.
Výběr Suomi zapůsobil na všechny sehraností a kompaktností, kouč Erkka Westerlund vtiskl svým oddaným pracantům účinný projev s důrazem na zajištěnou obranu, ale zároveň našel způsob, aby netrpěla efektivita útoku. Ostatně, za nejlepší tým Her označil právě Finy velitel Američanů Dan Bylsma.
Ruská katastrofa začala limuzínou pro Ovečkina
Senzací číslo jedna je fatální selhání Rusů. Záměrně nepíšu ruského týmu, šlo by totiž o protimluv. Sborná v Soči jednolitý celek nevytvořila a s odstupem času vám dojde, že dělala hodně proto, aby se tak nestalo.
Pro štáb trenérů a všech těch zamračených a důležitě se tvářících náčelníků motajících se kolem hráčů bylo zásadní potlačit ega výrazných jednotlivců, kteří lesk olympiády a zář mužstva chtěli namířit na sebe. Potvrdilo se, že to odpovědní lidé buď neumí, anebo zkrátka je v nadlidských silách Ovečkina, Kovalčuka či Radulova nadchnout pro společnou věc.
Pro někoho jde možná o nevýznamné detaily, já bych je však nepodceňoval, protože právě z nich se skládá celková mozaika vztahů. Tvorbě klimatu v ruském táboře nepomohlo, když hned po příletu ze zámoří do Soči Alexandr Ovečkin jako jediný odcestoval do vesnice vlastní limuzínou, zatímco ostatní spoluhráči se přepravili společně obyčejným autobusem. Na to jsou hráči hákliví.
A co si myslet o tom, umísti-li vedení výpravy každého reprezentanta na jednolůžkový pokoj? Věru, teambuilding jak má být.
Připočítáte-li k tomu prakticky nulový herní systém kouče Biljaletdinova, spoléhajícího na individuální sílu hráčů a rozhádané duo Kovalčuk - Radulov, není divu, že ruská cesta za zlatem skončila hokejovou katastrofou. Ta nejspíš nachystá bouři ve svazovém vedení, proslýchá se, že na Treťjakovo místo šéfa federace si myslí Slava Fetisov.
Tajnosti se nevyplácí
O čem přemýšlet mají i na Slovensku, jejichž soubor se nevešel do čtvrtfinále a porážku se Slovinci novináři a fanoušci pod Tatrami označili za národní ostudu.
Navíc reprezentace absolutně nezvládla kauzu Šatan, dusno kvůli ní bylo před turnajem, během něj a řeší se i teď.
Jen se potvrdilo, že zatajování informací a snaha vše schovat pod stůl nikam nevede. Máslo na hlavě však mají i Miro Šatan se Zdeno Chárou. Pokud se tak význačné osobnosti nedokážou samy domluvit a uzavřít smír, je to těžké.
Těžkosti po Soči svírají i český hokej, ale to už je zase jiná písnička.
Témata:
slovensko, blog, olympiáda, soči2014, Rusko, Miroslav Horák, sport, Kanada, hokej, Alexandr Ovečkin, Sport na Heureka.cz
