Bude hrát, nebude hrát? Během pondělního srazu mělo být jasno nad účastí Martina Ručinského na mistrovství světa. Jasno není, verdikt padne nejdříve ve středu. Zranění není z kategorie nicotných, spíš středně vážných.
Nebo ještě jinak: Hrát se s tím dá, je však otázkou, zda je na místě risk se zhoršením zdravotního stavu, který samozřejmě nelze vyloučit, při tvrdých utkáních šampionátu k němu může dojít raz, dva.
Možná někdo namítne, proč se tedy Ručinský nevzdá rovnou. Já bych spíš vyzdvihl nynější prostor pro vyhlášeného specialistu Pavla Koláře, jenž v těchto dnech a hodinách na veteránovi pracuje. Tak, aby se co nejvíce přiblížil stoprocentní záruce uznávaného hokejového zboží.
Kdyby myslel na sebe, Ručinský trenérovi potvrdí nominaci a stane se součástí týmu. V jedné formaci s kamarádem Jágrem mohou oba sladce přemýšlet nad definitivní rozlučkou s národním týmem na domácím území před napěchovanou arénou. Nesmírně lákavá vidina! A po splnění životního snu s litvínovskou bandou další cumel na podnose.
Ale protože litvínovská persona nemyslí sobecky, ale v první řadě na tým, tak váhá. Ví, že i když profesor Kolář dokáže zázraky, nechce dopustit, aby jedna či dvě případné ostré rány soupeře všechno zhatily a Vladimíra Růžičku uvedly do nepříjemností nad rébusem, koho nového k Jágrovi.
Zabírat místo někomu jinému a na 100 procent zdravému? To není zrovna Ručinského styl.
Středa dá odpověď na otázku, zda se respektovaný tahoun s úctyhodnou kariérou teprve rozloučí, anebo už tak učinil o víkendu na litvínovské rolbě.