I z nepotvrzené informace lze mít potěšení. Já se jím netajím. Pevně totiž doufám, že se zítra potvrdí zprávy o zabudování uznávaných hokejových ikon do výpravy pro podzimní Světový pohár. Velící sestava pro ojedinělý podnik dostane šmrnc a hutnou dávku respektu, počinu svazu tleskám.
Kdyby se tu jednalo čistě o záležitost image, nebyl by optimismus tolik na místě. Jasně, o tu je postaráno rovněž, ale stěžejní prospěch celé akce vězí jinde. Zapojení buldoka Prospala a reprezentativní figury Ručinského s důležitými kontakty na persony z NHL a současné hráče zámořské ligy pomůže od prvního dne jmenování.
Ke krajánkům z nejlepší ligy se okamžitě dostaví pozitivní signál. Dojde jim, že český hokej to s představením v Torontu na sletu světových es myslí nesmírně vážně a dělá maximum pro úspěch.
Zapadá to zkrátka do sebe. Josef Jandač je chytrý trenér a pragmatik. Nehraje si na všeuměla a všeználka, ví totiž, že se pro World Cup potřebuje obklopit lidmi, kteří mají co do činění s tamním prostředím.
Co NHL snídali, obědvali a večeřeli hromadu let, mají pod kůží mnohdy nezřetelné zákonitosti, jež se v důležitých okamžicích mohou nesmírně hodit. A které z nejpodrobnějšího monitorování ligy od televize či počítače nezískáte. To je jeden bonus uvažovaného nasazení dua P+R.
Další? Ať chceme, nebo ne, termín Světového poháru je záludný v tom směru, že ne všem hráčům, především pak těm starším, nemusí vyhovovat zkrácení letní dovolené a dřívější nasazení přípravy. Osobnost Martina Ručinského a Václava Prospala mohou (samozřejmě nemusí) vykonat mnoho dobrého v debatách se zainteresovanými hokejisty.
A jestliže se jako platný ukáže uvažovaný pakt s Jiřím Fischerem, vysoce postaveným manažerem u Red Wings, jehož znalosti o hráčích NHL jsou nedostižné, pak nezbývá než konstatovat, že český hokej nemohl přípravu na podzimní superturnaj odstartovat lépe.
