V kůži Pavla Zachy. Pro někoho poleno, jiný s úctou zatleská
Od samého začátku bylo naprosto zřejmé, že tahle hokejová cesta bude vzbuzovat veliké emoce. Předpověď se vyplnila, platí stále a platit bude dál. Pavel Zacha a jeho kariéra, která se zkrátka pitvá jinak než u celé řady dalších hokejistů. Tento privátní projekt drahné roky přináší značnou pozornost. Jako právě teď, kdy se řeší útočníkovy bodové nuly z posledních utkání.
Když si táta vysní, že svého potomka dovede do profesionálního sportu a otevřeně o tom mluví ještě před narozením kluka, všichni zbystří. Pavel Zacha starší si usmyslil, že synovi vystrojí cestu až do NHL a podle toho konal. Jde o stejný sen, který tisíce rodičů časem vzdají, protože v jisté etapě zkrátka neví, kudy a jak dál a psychicky to nedávají. Často vysmívaný Zacha nevšední plán dovedl do úspěšného konce. Absolutorium.
Cesta tohoto druhu je klikatá, reálně vzato šance v podstatě minimální. A ať chcete nebo ne, během zdolávání serpentin se stane mnoho věcí, které vás zabolí, přidusí. Část okolí vaší obří ambici přeje, jiná hází klacky (spíš pořádné větvě) pod nohy. Už jen fakt, že s individuálním cílem míříte do kolektivního sportu, dráždí. Dříve či později narazíte, tomu se nevyhnete. Stojí to nervy obě strany, je třeba podotknout.
Chápu nejistotu a přezíravý pohled u zhruba 95 procent členů týmu, do nějž přijde cizí element s cílem využít kvalit ostatních k vlastnímu prospěchu, progresu. V takových případech je vždy méně vidět pomoc dotyčného talentu ostatním. Bez takových střetů se to ale asi neobejde.
Je jasné, že bez neutuchajícího drajvu Zachy seniora by se jeho mladý mezi hokejovou smetánku nedostal. Pavel se dokonce vyšvihl do elitní desítky draftu, stal se první volbou New Jersey a velikou nadějí a budoucností klubu.
Současnost úplně tak oslnivá není, českého útočníka přeskočili v týmové hierarchii mladší hráči z pozdějších draftů, v této sezoně Zacha musel dokonce na farmu, aby do sebe absorboval schopnost střílet góly. Vrátil se odolnější, silnější a produktivnější. Momentálně to vypadá na další bodový útlum, v kolonce branek a asistencí mu přibývají pověstná vajíčka.
Mnozí bryskně zareagují: Vidíte, na NHL nemá, my to říkali... Devils už nevědí, co s ním... Až mu na jaře skončí smlouva, jinou mu nenabídnou... A bublina definitivně splaskne...
Ano, je docela pravděpodobné, že po třech letech Zacha z Newarku odejde a zkusí jinde přesvědčit, že na první dvě elitní formace a na přesilovku nepopiratelné zbraně má. Ale i kdyby snad spadl do „nižší“ kategorie třetího útoku, znamená to, že Pavel Zacha propadl a NHL zjišťuje, jak škaredě se spletla?
Ne. My se tady přece pořád bavíme o hráči NHL! O výběrovém hráči, jehož pozici by okamžitě vzaly desítky tisíc dalších hokejistů, rozházených po celém světě.
Být hráčem v elitní světové lize v dnešní obrovské konkurenci je privilegium, ctnost a zaslouží si respekt ostatních. Odráží značný kus cesty a tvrdé práce, bez níž nemáte šanci se do takové společnosti dostat. Když jiní vyrazili za zábavou, Zacha šel zas a znovu dřít. Nesčetněkrát prokázal charakter, následováníhodnou píli a zanícení. Dnes je z českého pohledu jedním z pouhých tří desítek vyvolených.
Nyní sice nesklízí kanadské body v míře takové, jak by si přál, pořád však sklízí ovoce za odvedenou lopotu. Nehledě na to a přeneseno i do hmotné stránky, na konto mu naskočily desítky milionů korun. Nedostal je pro nic za nic.
Třeba nedávný případ Jana Kováře, bezesporu vynikajícího hokejisty, názorně ukázal, jak složité je do struktur NHL prorazit. Padla mu práce v Islanders, nepřesvědčil šéfy Bostonu. Nezbylo mu, než se vrátit do Evropy.
Pavel Zacha má důvod být na sebe pyšný, byť v médiích a na sociálních sítích je nyní nezřídka vykreslován jako poleno bez valných kvalit, co se do NHL dostalo bizarní náhodou a nepochopitelnou chybou skautského oddělení Devils.
Leckteří si řeknou, že tahle neortodoxní vize rodině z Velkého Meziříčí nevyšla.
Myslím si přesný opak. Vyšla a vrchovatou měrou.
V jednadvaceti letech má Pavel Zacha odehráno 164 utkání NHL. Přijde vám to málo?
