Šest zápasů nové sezony – šest porážek. Český hokej po moskevské tryzně zaknihoval nejhorší vstup do reprezentační sezony v historii a vpadl do úzkosti, jakou nikdo nepamatuje. To je samo o sobě deprimující. Teoreticky a alibisticky by se mohla zmiňovat nepřízeň štěstěny v podobě smolných porážek, nastřelených tyček a podobně. V tomto případě však rozhodně ne.
Národní tým v klíčové sezoně pouze kopíruje stav, do jakého se někdejší národní chlouba dopracovala. Pokud je na dresy CCCP a sovětské vlajky v moskevském hledišti příjemnější pohled než na utrápený výkon reprezentační družiny, jedná se o velmi tvrdou obžalobu. Sobotní prohra 2:5? Velmi milosrdná. Kdyby Rusové chtěli udržet rudý stroj v chodu až do konce, hrozba potupné desítky byla akutní. Co teď?
Jak zachránit situaci, když do únorového olympijského turnaje zbývají už jen týdny? Na místě je seriózní debata o setrvání Filipa Pešána u elitní jednotky. Dokud je čas. Dokud se dá havarijní šlamastika napravit, respektive pokud je naděje na útěk z prostupující blamáže. Otázka zní: nachází někdo po ruce něco, čeho by se měla jím koučovaná reprezentace chytit?
Výsledky? Tristní. Porážka za porážkou.
Výkony? Nevalné. Slabé. Čechům dál zdrhá vlak, dopředu jsou málo nebezpeční, v koncovce neuvěřitelně sterilní. Střely dorosteneckého typu, čitelné manévry. V obraně okna. Nesourodost, bojovnost základního typu. Sebedůvěra pod bodem mrazu. Řeč těla českých hráčů? Smutný pohled na odevzdanost.
Systém hry? Těžko vypátratelný. Jakákoli snaha o proklamované aktivní a sebevědomé pojetí selhává po obvykle velmi špatných startech do utkání, zapříčiněných školáckými chybami, ovšem i faktem, že rival je připraven mnohem lépe. Takticky i mentálně. Češi naskočí do utkání a jdou rychle do kolen. Nevědí, co přesně hrát. Na přehrávání soupeře nemají sílu, tlačí se do kopce. Úprava taktiky a pochopení role podřízeného, který musí najít jinou skulinu zadním vchodem? Nepřichází. Jenže Češi už dlouho na víc nemají.
Jestliže na listopadové Karjale neměl Filip Pešán k dispozici záměrně nejsilnější kádr, po velmi nepovedeném vystoupení se s generálním manažerem Petrem Nedvědem dohodli na silnější nominaci pro předvánoční akci. Jednak kvůli blížící se olympiádě (kam možná vyrazí výběr velmi podobný tomuto), pak i kvůli nápravě mizerného vstupu do seriálu evropské Tour.
Stávající moskevský kádr se blíží parametrům soupisky mistrovství světa, přesto tým hlavního kouče nezaznamenal výrazný posun k lepšímu. Vlastně ani titěrný. Propast mezi hrou české repre a ruskou byl propastný, do očí bijící. Druhý den s Tre kronor? Znovu děsivý start, minela, inkaso, trápení.
Čeští hokejisté působí všelijak jenom ne jako tým. Což jde za hráči samotnými, ale především za Pešánem, za jeho asistenty a částečně i za generálním manažerem Petrem Nedvědem, nyní pobývajícím v USA na inspekční cestě za hráči NHL, jenž nese odpovědnost za chod celého realizačního týmu a má hlavu na špalku.
Pešánův předchůdce nebožtík Miloš Říha měl řadu odpůrců, čelil debatám o nemoderním způsobu práce, ovšem na tak nezáživný projev a příval porážek jste u jeho různě poskládaných výběrů nenaráželi.
Kouč v rozhovorech „nenápadně“ poukazuje na to, že hlavní díl viny leží na hráčích. Ano, to oni jsou na ledě. Nicméně už dávno je jasné, že až na pár výjimek se pod ním protočili všichni adepti nejcennějšího dresu. A skutek utek. Kde je Pešánův příspěvek? Něco hmatatelného?
Je navíc zřetelné, že Filip Pešán nemá hráče na své straně. Kdyby ano, bojují (a mluví) o poznání jinak. Ale to se neděje. Současná reprezentace je zvenku nablýskaná, vevnitř je to jinak. Zdání klame. Na interní incidenty poukázal už jarní šampionát v Rize, závan přetrvávajícího trapasu se národního mužstva drží dál.
Je na GM Petru Nedvědovi, aby si co nejrychleji vyhodnotil neutěšený stav věcí a začal rychle konat, třebaže se z logických důvodů nachází tam, kde je nyní víc potřeba. Tohle však nikam moc nevede. Obětovat olympiádu, která se koná jednou za čtyři roky a z níž naposledy cinklo Hadamczikovu týmu v Turíně 2006? Nemístné a sebedestruktivní.
Góly
Domácí: 31:09. Gulaš, 35:48. Jan Kovář
Hosté: 05:48. Rydahl, 44:13. L. Bengtsson, 54:44. Heed
Sestavy
Domácí: Š. Hrubec (Will) – J. Jeřábek (A), Šulák, Zámorský, Ščotka, J. Krejčík, D. Musil, Pyrochta – Sobotka, Jan Kovář (A), Gulaš (A) – A. Nestrašil, Michael Špaček, M. Řepík – Frolík, L. Sedlák, Hyka – Flek, Jašek, M. Kovařčík – A. Musil.
Hosté: Hellberg (Reideborn) – Pilut, Heed, Almqvist, L. Bengtsson, Engsund (A), Hultström – O. Lindberg, Holmberg, Emil Pettersson – Wedin, F. Olofsson, Strömwall – Brännström, Linus Johansson (C), Timashov – Rydahl, J. de La Rose (A), E. Larsson.
Rozhodčí
Gofman (RUS), Romasko (RUS) – Šalagin (RUS), Goljak (RUS)
Stadion
VTB Ice Palace, Moskva
Návštěva
4 981 diváků
Témata:
Švédsko, reprezentace, blog, olympiáda, Finsko, Rusko, Miroslav Horák, olympijské hry, sport, národní tým, hokej, Filip Pešán, Peking 2022, Sport na Heureka.cz
