Pelta rozhodl o Bílkovi citem. To je v této chvíli zatraceně málo
Leželo to jenom na Miroslavu Peltovi. Kdyby předseda FAČR přišel na výkonný výbor s tím, že Michal Bílek musí jít, Česko už by pár hodin bylo bez trenéra fotbalové reprezentace.
Jenže Pelta měl jasno, že kouče nechá na lavičce i do utkání proti Itálii. Sám bezelstně přiznal, že se rozhodl citem, jenom na základě svých dlouholetých zkušeností.
Udělal chybu, a je přitom docela jedno, jestli se v důsledku rozmyslel dobře, nebo špatně. Jedná se totiž o klíčové rozhodnout, a tak k němu mělo být přistupováno.
Chtěl Pelta po Bílkovi písemnou analýzu jeho působení u národního týmu s důrazem na působení po EURO a výbuch proti Dánsku? Chtěl po Bílkovi rozpracovanou vizi pro nejbližší období, případně i dlouhodobější? Radil se s trenérskou radou, popřípadě trenérskou unií?
Nic z toho. Dal na svůj pocit. To je v této chvíli zatraceně málo. Nevadí přitom, že vzal rozhodnutí převážně na sebe. Ta kolektivní nutně nemusí být lepší. Ale sám sebe na věc dostatečně nepřipravil.
Dvou věcí, s nimiž je fotbalová asociace jindy na štíru, se protentokrát povedlo Peltovi vyvarovat. Zaprvé - to, co udělal, není nelegitimní. Zadruhé - není to ani neetické. Ale jeho postup zůstává neprofesionální.
