Co vám přijde lepší? Proklouznout do play off na poslední chvíli a být nakonec za hrdiny, nebo napálit začátek, mít play off nějakou dobu dopředu jisté, ale na cestě k němu postupně ztrácet iluze a končit skupinu až nedůstojně jako v první třetině proti Švédsku? Po prvním zklamání z porážky se Švýcarskem se český tým mohl utěšovat, že za čtyři body po dvou zápasech by před turnajem mohl být vděčný. Pak už ale získal jenom jeden.
Trenér Jakub Petr trefně poznamenal, že to nebyla smůla. S produktivitou, jakou jeho svěřenci převáděli, mohli těch pět bodů brát jako dar z nebes. A být rádi, že nejsou v kůži Finů, kteří zahájili záchranářské práce už tím, že před posledním duelem vyhodili trenéra. Když šlo Švýcarům o všechno, dokázali stáhnout tříbrankový náskok Dánska a vyhrát na nájezdy. V závěrečném utkání s Finskem šlo o to, který tým zůstane na čtvrtfinále v Montrealu a kdo poletí do Toronta. Na koho narazí, to už bylo vlastně fuk.
Český tým měl večer před duelem se Švédy dlouhou poradu, kde trenéři s hráči probírali obrannou hru. Hodiny rozborů a vysvětlování však k ničemu nebyly. Už po pár minutách se ukázalo, jak naivní byla představa, že by mladíci mohli Tre kronor porazit. Žlutomodrá jízda český soubor rozebrala, jako když si koupíte skříň v IKEA. A nechápete návod, jak ta prkýnka a šrouby pospojovat dohromady. Čuchnout si dovolili Švédové až za rozhodnutého stavu. I když oba celky měly stejný počet střel, soupeřovy byly nebezpečnější, zatímco většina českých šla z míst, odkud vlastně nemohly ohrozit.
Pod dojmem selhání loňských mistrů světa se začalo připomínat, jak byli Finové od začátku vlastně mimo a že výhra nad nimi zase není taková sláva. Omyl. Češi obhájce zlata docela obstojně načali. Jenomže svoje prvotní nakopnutí zase velmi rychle utlumili. Porážkami se Švýcarskem a zejména Dánskem devalvovali senzační výhru. Proti Švýcarsku se ještě dokázali vzchopit a vyrovnali, závěr duelu s Dánskem nezvládli naopak vůbec. „Skupinu jsme si podělali sami,“ shrnul to David Kaše.
Hráči chtěli. Hrozně chtěli. Na tahouny však nebylo spolehnutí jako v jiných týmech, dobrý výkon nedokázali zopakovat nebo se marně hledali jak ztracenci v labyrintu podzemního města pod centrální částí Montrealu. Stejně matný dojem byl i z projevu českého týmu. Lekce od Švédů potvrdila jejich postupné herní vyhasínání a rozdíl, na jaký za dva roky odskočil soupeř, kterého Češi ještě v osmnáctkách poráželi. Proč až takhle, to ať nám vysvětlí někdo povolanější.
Kanada doma, to je snad to nejtěžší, na co mohli čeští mladíci ve čtvrtfinále narazit. Skóre 0:13 ze dvou přípravných utkání taky o něčem vypovídá. Po zápasu se Švédskem čeští hráči volili slova jako ostuda, omlouvali se a slibovali nápravu. Kdyby se to snad povedlo, pak sci-fi přestane být fantazií, nýbrž literaturou faktu. Šance jsou mizivé. Ale pořád jsou.
Témata:
Česko, Švédsko, reprezentace, blog, dvacítka, Pavel Bárta, sport, hokej, Hokej na Heureka.cz
Související články
