Ztraceni v labyrintu. České šance jsou mizivé, ale jsou
Co vám přijde lepší? Proklouznout do play off na poslední chvíli a být nakonec za hrdiny, nebo napálit začátek, mít play off nějakou dobu dopředu jisté, ale na cestě k němu postupně ztrácet iluze a končit skupinu až nedůstojně jako v první třetině proti Švédsku? Po prvním zklamání z porážky se Švýcarskem se český tým mohl utěšovat, že za čtyři body po dvou zápasech by před turnajem mohl být vděčný. Pak už ale získal jenom jeden.
Chcete naše zprávy v Googlu přednostně?
Trenér Jakub Petr trefně poznamenal, že to nebyla smůla. S produktivitou, jakou jeho svěřenci převáděli, mohli těch pět bodů brát jako dar z nebes. A být rádi, že nejsou v kůži Finů, kteří zahájili záchranářské práce už tím, že před posledním duelem vyhodili trenéra. Když šlo Švýcarům o všechno, dokázali stáhnout tříbrankový náskok Dánska a vyhrát na nájezdy. V závěrečném utkání s Finskem šlo o to, který tým zůstane na čtvrtfinále v Montrealu a kdo poletí do Toronta. Na koho narazí, to už bylo vlastně fuk.
Český tým měl večer před duelem se Švédy dlouhou poradu, kde trenéři s hráči probírali obrannou hru. Hodiny rozborů a vysvětlování však k ničemu nebyly. Už po pár minutách se ukázalo, jak naivní byla představa, že by mladíci mohli Tre kronor porazit. Žlutomodrá jízda český soubor rozebrala, jako když si koupíte skříň v IKEA. A nechápete návod, jak ta prkýnka a šrouby pospojovat dohromady. Čuchnout si dovolili Švédové až za rozhodnutého stavu. I když oba celky měly stejný počet střel, soupeřovy byly nebezpečnější, zatímco většina českých šla z míst, odkud vlastně nemohly ohrozit.
Pod dojmem selhání loňských mistrů světa se začalo připomínat, jak byli Finové od začátku vlastně mimo a že výhra nad nimi zase není taková sláva. Omyl. Češi obhájce zlata docela obstojně načali. Jenomže svoje prvotní nakopnutí zase velmi rychle utlumili. Porážkami se Švýcarskem a zejména Dánskem devalvovali senzační výhru. Proti Švýcarsku se ještě dokázali vzchopit a vyrovnali, závěr duelu s Dánskem nezvládli naopak vůbec. „Skupinu jsme si podělali sami,“ shrnul to David Kaše.
Hráči chtěli. Hrozně chtěli. Na tahouny však nebylo spolehnutí jako v jiných týmech, dobrý výkon nedokázali zopakovat nebo se marně hledali jak ztracenci v labyrintu podzemního města pod centrální částí Montrealu. Stejně matný dojem byl i z projevu českého týmu. Lekce od Švédů potvrdila jejich postupné herní vyhasínání a rozdíl, na jaký za dva roky odskočil soupeř, kterého Češi ještě v osmnáctkách poráželi. Proč až takhle, to ať nám vysvětlí někdo povolanější.
Kanada doma, to je snad to nejtěžší, na co mohli čeští mladíci ve čtvrtfinále narazit. Skóre 0:13 ze dvou přípravných utkání taky o něčem vypovídá. Po zápasu se Švédskem čeští hráči volili slova jako ostuda, omlouvali se a slibovali nápravu. Kdyby se to snad povedlo, pak sci-fi přestane být fantazií, nýbrž literaturou faktu. Šance jsou mizivé. Ale pořád jsou.
