Nečas a Chytil vypadají povzbudivě. Víc záleží, jací budou za pár let
12 a 21. Pořadí, ve kterém byli letos draftovaní útočníci Martin Nečas a Filip Chytil. Po dvou letech měl český hokej zastoupení v prvním kole a stejně jako předloni se do něj vtěsnali hned dva hráči. Celkem jich výběrem prošlo devět. Na Finy, od nichž si celky NHL rozebraly celou osmnáctku snad i s béčkem to nemá, ale na naše poměry taky slušná sklizeň. Lepší, než se čekalo, v střízlivých odhadech se povídalo o šesti hráčích.
Dva zástupci v prvním kole, to zajisté vypadá na pohled povzbudivě. Ale důležité bude, jak se vyvinou, jak se jim bude dařit a jak budou vypadat třeba za pět let. A proč například první Rus přišel na řadu až na samém konci prvního kola? Není to proto, že by KHL sahala české extralize po kolena, ale že ruští hráči často představují velmi nevyzpytatelnou investici.
Ruské kluby jsou schopné hokejisty bohatýrsky zaplatit, jejich protějšky v NHL podřízené diktátu platových stropů naopak nemůžou udržet každého. A jeden kolikrát dost dobře neví, na čem u Rusů je.
Posledním takovým příkladem byl úprk mladého útočníka Valerije Ničuškina z Dallasu do CSKA Moskva. Zámořské týmy pak v takových případech přehazují každou volbu obezřetně jako poslední pěťák.
O Martinu Nečasovi se mluví jako o velkém talentu dlouho. Do širokého povědomí vstoupil na loňském Hlinkově memoriálu jako kapitán zlaté osmnáctky. Chytil je trochu jiný příběh. V Břeclavi hrál ve čtvrtém útoku a ještě k tomu na křídle místo v centru. V žebříčku nadějí způsobilých pro draft nebyl začátkem sezony ani v první pětistovce.
Za rok udělal skok, jako kdyby se v Chicagu odrazil na Willis Tower v Chicagu, která je druhou nejvyšší budovou v USA a čtvrtou na světě. A kdyby ho nevzali New York Rangers, byl připravený to udělat Dallas o nějakých pět míst za nimi.
Ve finále je víceméně jedno, odkud kdo pochází. Kluby se v draftu řídí hlavně svojí strategií a potřebami. Berou ty, kteří se jim v brzké či vzdálenější době můžou hodit, vedle výkonů hledí i na charakter a chování hráčů.
Draft je bránou do nejlepší soutěže světa. Je to divadlo, kde se všechno podstatné a nejdůležitější peče za kulisami nebo u stolů s vlaječkami týmů. Draftem končí doba pozorování, sledování, prověřování a vyhodnocování. Ale sám o sobě nikomu ještě nezaručí oslnivou kariéru.
Záleží na mnoha okolnostech, na příležitosti, jakou hráči dostanou a jak se jí zhostí, určitě taky na štěstí. Přes všechnu nablýskanost a mediální mumraj, který hlavně první kolo draftu doprovází, však převlečením do dresu a nasazením čepice pro hráče nic nekončí, nýbrž teprve začíná.
Oba nejlepší čeští branci si tohle moc dobře uvědomují. Mají toho vůbec hodně společného. Dobré vedení v rodině i klubu. Jasný cíl, kterému podřídili všechno.
Přesvědčení, že nic není taková náhoda, jak se někdy zdá. A taky to nepřijde samo. I proto se dostali, kde jsou, kluby mají zájem na ně vsadit. Pokud takoví zůstanou, je to dobrá zpráva. Pak na tom díky jim nemusíme být zase tak špatně.
