Dlouhé hodiny čekal v pondělí odpoledne tisícihlavý had lačných fanoušků na autogramiádu naganských hrdinů v Síni slávy českého hokeje. Jaromír Jágr mezi nimi původně sedět neměl. Všechno změnil jeho návrat do Kladna. Už po příletu se na tiskovce minulý týden vyjádřil, že by se rád na setkání podíval a setkal se s ostatními olympijskými spolubojovníky. Vynechal krátkou slavnost v Síni slávy. Ale už předem hlásil, že se zdrží. A nakonec dorazil.

Byl to Vladimír Růžička, kdo Jágrovi už jako trenér reprezentace spílal za nedochvilnost. Myslím, že to bylo při světovém šampionátu ve Vídni 2005. „Jardo, čas platí stejný pro všechny. Když to nestihneš, jeď si taxíkem, letadlem, parníkem, to mi je jedno, čím. Na nikoho nečekáme!“ říkal důrazně po dalším pozdním příchodu do autobusu. Ale zrovna Růžička na sraz zlaté party nepřišel vůbec.
Je z jiné generace než Jágr či Robert Reichel. Věkem i lidsky tíhne spíš k vrstevníkům jako Miloslav Hořava, Petr Rosol, Petr Klíma, eventuálně Dominik Hašek. Chomutov má teď navíc v extralize starosti. Jenže ty má Litvínov taky. A Jiří Šlégr přesto neodmítl a přijel. Vladimír Růžička taky založil rodinu, snad, že by tedy na pondělní odpoledne nesehnal hlídání. Ale na druhou stranu nemusel vážit dlouhou cestu jako Richard Šmehlík nebo Robert Lang.
Program olympiády: Hokej na ZOH 2018 »

V Naganu byl Růžička kapitán. Velký šéf. O jeho proslovu v kabině po beznadějně vypadající první třetině čtvrtfinále proti Američanům se vyprávějí legendy. Byl to on, kdo vstal a několika údernými slovy pozvedl morálku a sebevědomí týmu a na ledě pak sám vyrovnávací brankou zavelel k obratu. Růžička se omluvil už ze setkání olympijských vítězů, které nedávno pořádal deník Sport. Dobrá. Ale na srazu v Síni slávy k dvacetiletému výročí triumfu v Naganu prostě chybět neměl.
Pozvaní měli v tomhle případě dvě možnosti. Potvrdit účast a ukázat se, nebo zkrátka nepřijít. V tom případě ani nemuseli vysvětlovat proč, nikdo to od nich nevyžadoval.
Ať Vladimíra Růžičku vedlo k rozhodnutí zůstat stranou cokoli, jeho mlčení vyvolává víc dohadů, než kdyby se slušně omluvil nebo třeba i ostatním něco vzkázal. Takhle to spíš zavání malicherností a neúctou. Vypadá to podobně, jako kdyby se Dominik Hašek chtěl vymlouvat, že nepřijde, protože potřebuje se psem na očkování.


