Rád riskuje, je trochu prevít. Beka, jako je Hronek, národní tým potřeboval
Co může ukázat prohra s kvalitními Švédy? Trenér Josef Jandač sám správně připomněl, že to je pořád porážka. Počítají, vlastně nepočítají se body, o které jeho soubor v tomto zápase přišel. Nicméně potěšila bojovnost a snaha reprezentační omladiny s několika zkušenými profesory v sestavě.
Češi to nezabalili, lačnili po dalším obratu, což vlévá naději do dalších duelů. Tím víc, když do zápasu vstoupili hodně riskantně, stylem nahoru dolů, jako by zapomněli, že už se nehraje další třetina proti Slovensku.
Filip Hronek taky rád riskuje. Do arény vletěl jako dravec. Patřil k lídrům juniorských výběrů, dělal kapitána dvacítky, ale velkým mezinárodním hokejem byl dosud nepolíben a nepoznán.
Na farmě Detroitu však přerostl všechny svoje spolubojovníky z obrany, na šampionát přijel jako tajný trumf generálního manažera reprezentace Jiřího Fischera, který ho z organizace Red Wings dokonale zná.
Nebojácný, drzý, plný kuráže. Trochu prevít, do soupeře strčí nebo rýpne, kdykoli k tomu cítí vhodnou příležitost. A stejně tak zabiják, co neváhá vrhnout se odvážně do útoku.
Bek, jakého český tým v sestavě postrádal a jakého potřeboval. Jeho zjevení znamená i přes prohru malé vítězství. S ním můžou přijít další.
