Konečně přišly góly. Česká osmnáctka porazila v posledním zápase skupiny na Hlinka Gretzky Cupu v Kanadě v prodloužení Finsko 4:3. Po dvou úvodních prohrách, kdy nedala ani branku, tak skončila v tabulce třetí. V závěrečném utkání vyzve v noci z pátku na sobotu na souboj o 5. místo slovenské vrstevníky.
Mohlo být ještě hůř. V nastaveném čase měli ke gólu jako první blíž Finové, z následné akce rozhodl český tým. Nicméně i takový výsledek znamená aspoň v rámci tohoto turnaje pád s těžce dobytých pozic. Po semifinálových účastech v předchozích pěti letech a dvou finále včetně jednoho triumfu za poslední tři ročníky to představuje nejhorší umístění a návrat do temné komory.
Někdejší Hlinkův memoriál sice není mistrovství světa, ale šampionátu se kvalitou obsazení vyrovná. A když se na jiných frontách nedařilo, byl něco jako turnaj útěchy. Náhražka, lék na choroby juniorského hokeje. Letos se z něj stalo placebo. Možná ani to ne.
Výběr ročníku 2001 nebyl zázračný ani v mladší věkové kategorii. Na neoficiálním šampionátu sedmnáctek zvaném World Hockey Challenge nezískal ve skupině ani bod. Ale příznivý formát turnaje umožnil, že i ze čtvrtého místa mohl do čtvrtfinále. Tam zaskočil Rusy a nakonec dokráčel až k bronzu.
Ať už Aloise Hadamczika po dvou sezonách v relativním ústraní vedly k osmnáctce jakékoli, třeba i vedlejší, pohnutky, třeba vidina odrazu do vyšších sfér, mohl se jevit jako trenér, který s tím něco udělá.
I ve svých 66 letech má Hadamczik pořád velkou ctižádost a vysoké ambice. I když nad jeho jmenováním koučem osmnáctky kdekdo kroutil hlavou, zprvu to vypadalo, že na mladé hráče jeho přístup platí. Dvě vysoké výhry v přípravě nad slabými Švýcary a především následně nad Kanadou naznačovaly, že by to nemuselo skončit průšvihem. Jenže skončilo. Po nedůstojné porážce od Američanů a marnosti s Ruskem opět spadl sklopec.
Ani Hadamczik není spasitel. Ve dvou zápasech nula v kolonce vstřelených gólů. Do toho zprávy o rozklížené kabině. Předvedená hra možná nebyla až tak špatná, nicméně počítají se branky a výsledky. V tom je letošní Hlinka Gretzky Cup návratem do reality, předpokládaný postup – a nejen služební - se zarazil.
Poukazovat se jistě bude na mnohé. Po letech se „Hlinka“ hrál v zámoří. Češi měli hodně silnou skupinu. Na to, stejně jako na osmihodinový časový posun upozorňoval trenér Alois Hadamczik ještě dřív, než se zatáhly mraky, to měl ve zvyku vždycky.
Jenže jak jinak dosáhnout úspěchu, než se k němu prodrat přes některého z favoritů, že? To se v minulých letech dařilo. Nicméně seznam negativních vlivů se tentokrát rozšířil o únavu z nahuštěného programu. Česká osmnáctka přicestovala do dějiště turnaje v třídenním předstihu, v tomhle však na tom byly všechny evropské celky plus minus stejně. Na co ještě to svést? Možná na nové reprezentační dresy.
Člověk by potřeboval vysvětlující manuál, aby rozluštil, co chtěl tím logem básník říci a jaké významy skrývá. Jestli je napodobeninou něčeho, v čem jedni vidí znak Pohraniční stráže a jiní zase slávistický kryptogram. Ale o to tady tolik nejde. Přes všechna varování a předem vytvářené alibi dopadlo měření sil s juniorskou špičkou z USA a Ruska hůř, než se čekalo. Navíc bez záruk, že příště by to mohlo být lepší.
Skoro deset let po vyhlášení reforem a desater v českém mládežnickém hokeji není patrný žádný posun. Svět se řítí dopředu, Češi mají za tu dobu jednu fotku s pohárem za vítězství v Hlinkově memoriálu a senzační a zcela ojedinělé stříbro z mistrovství světa osmnáctek před čtyřmi lety. Dál nic. Ani změny kupodivu žádné. Jen možná přibylo golfových hřišť a svaz se přejmenoval na Český hokej. Jak zpíval Jaroslav Hutka: Hradní stráž stále hlídá...
Témata:
Česko, reprezentace, blog, Pavel Bárta, sport, hokej, Hlinka Gretzky Cup, Hokej na Heureka.cz
Související články
