V Plzni se něco zaseklo. Tým ztrácí zápasy mizernými vstupy, k tomu přestal dávat góly a nemá v sobě sílu, aby výsledky otáčel. Pešek ještě k tomu chodí okolo víc, než je zdrávo, naposledy proti Zlínu nastavil třikrát tyčku. Tohle trefit, celý zápas mohl vypadat jinak. Takhle na západní frontě dál převládá zkroušená nálada a narůstá neklid.
Zkouší se všechno možné. Trenéři míchají sestavou jak žolíkovými kartami, pomalu aby už dali inzerát na prvního centra k Milanu Gulašovi, jehož dřív tak nakažlivý zápal pomalu odchází jak po podání antibiotik. V tomhle případě však nadšení potlačuje přízrak marné snahy a stále nekončící mizérii celého týmu.
Indiáni zapálili dýmku pro Tomáše Plekance, ale spíš by se daly spočítat celky, které se do fronty o něj ještě nepostavily. Nejsou zdaleka jediní, komu by se plejer a lídr takového kalibru hodil, aby mužstvo oživil herně i psychicky. Zatím tedy zůstávalo jen u přání. Spíš může Západočechy nakopnout úterní Liga mistrů proti Bolzanu. Z českých zástupců v ní dosud hráli nejdůstojnější roli. Ukazuje se, že jim víc vyhovuje evropská scéna, kde se hraje trochu jiný hokej, než v českém divadélku pod věží.
Škodovka už ani nepředvádí v domácí soutěži tak pohlednou hru jako dřív. Je to důsledek trápení, které tým škrtí poslední zhruba měsíc, ale taky toho, že jí tolik nesedí účelný play off hokej v podání většiny tuzemských soupeřů, kteří si sice nepopletli roční období, ale na jinou hru na to mnohdy nemají lidi. Anebo je k tomu vede vyrovnanost extraligy, kdy se svádějí tuhé boje o každou vyhranou třetinu, takže hokejové múzy v tom rachotu oněměly.
Je hrozně těžké zachovat rozvahu a pozitivní náladu v letadle, které se dostalo do silné turbulence a hrozí, že s každým dalším otřesem na palubě vypukne panika. Nicméně právě klidnější přístup by plzeňskému mužstvu mohl pomoct. Po nedělní prohře trenér Ladislav Čihák ocenil snahu a chtění celého mužstva, které nic nevzdávalo, i když se utkání opět vyvíjelo špatně. Za kulisami to však prý často vypadá opačně. Jeden křičí a vyčítá chyby, druhý mluví klidněji, zato mluví a tváří se jak ztělesnění konce světa.
K povznesení nálady tohle nepřispívá, nicméně podobnou zkušenost zažili všichni trenéři. Zrovna Čihákův spolužák z fakulty Filip Pešán taky v Liberci nepatřil vždycky k miláčkům kabiny a párkrát musel narazit, než zase povyrostl a stal se z něj respektovaný trenér, jeden z nejžádanějších pod českým sluncem. V krizových situacích se zároveň hodně projeví, jak mužstvo kouče vnímá. Jinak mnohdy bere trenéra, co už má něco za sebou nebo hrál na špičkové úrovni, ale nemusí to být pravidlo. Začít však musí hráči u sebe, stavět na tom dobrém, co v jejich hře ještě zůstalo, odrazit se od tvrdé práce, aby v hraničních situacích začala padat kulička zase na jejich stranu.
V Plzni mají svým způsobem štěstí, že příště nepřijede zase Zlín, nýbrž Bolzano. Na CHL se může zahojit a posbírat zpátky rozkutálené sebevědomí. Pokud ne, čekat se dá ledacos. Když ne třeba Plekancův příchod, tak jiné změny a možná Martin Straka zpátky za mantinelem.
Související články
