Vrána černý, potom bílý. Uchvátil nejen gólem. S hráči jako on bude líp
V plné jízdě si srovnal skákající puk, očima se vcucnul do ruského brankáře, podíval se, co dělá, a pak neomylně zavěsil. Jakub Vrána v úvodním zápase ukázal, jak skvostný je střelec. Dominik Kubalík ho vyslal do světa dalekonosným pasem, dopředu vyrazil jak spurtér v cílové rovince a jakmile uviděl volné místo, trefil bez otálení a přesně.
Při oslavě gólu bylo vidět, jak si Vrána ulevil, že tak rychle odčinil hřích, jehož se dopustil nějaké dvě minuty předtím. První česká přesilovka vypadala strašidelně a korunovala to přihrávka české třináctky na paty Janu Kovářovi, po níž získala sborná podruhé v zápase vedení. „Při přesilovce máme být nebezpeční a neohrožovat vlastní bránu. O to víc pak ten gól chutnal,“ líčil Vrána o přestávce.
Dva jeho nejvýraznější momenty v utkání. Černý a bílý. Ale bylo toho víc. Jediná střela snajpra z Detroitu skončila v ruské síti, pár jich prosvištělo těsně kolem ní. Útok největších českých predátorů se na ledovém letišti v Rize po zápasové pauze rozhýbával jak po zimním spánku a téměř dvě třetiny nebylo moc znát, že tam vůbec je. Nakonec však patřil k tomu nejlepšímu, co Pešánův soubor v duelu s Ruskem uměl nabídnout.
Po předchozím mistrovství světa to Vrána od některých schytal, dostal cejch náladového floutka, jemuž je bránění ukradené. Tyhle představy ještě přiživily okolnosti kolem jeho výměny do Washingtonu. V úvodním střetnutí šampionátu uchvátil nejen krásným gólem, ale mnohé určitě překvapil i svou zodpovědností, kolik černé práce odvedl a jak se z útočníků mnohdy vracel dozadu jako první. „Jsem velmi spokojen,“ podtrhl jeho výkon kouč Pešán. S hráči jako Vrána bude líp.
