Bříza na mezinárodním poli triumfuje, český hokej nikoli
Petr Bříza se netajil, že touží po vrcholné pozici v mezinárodním hokeji. V prvním kole prezidentských voleb mu delegáti volebního kongresu IIHF v Petrohradu dali jen osm hlasů a jako prvního z pěti kandidátů ho posadili na střídačku. Bývalý brankář a šéf pražské Sparty však své ambice naplnil.
Jeho nástup do funkce senior viceprezidenta znamená obrovský triumf. Kromě dlouholetého místopředsedy IIHF Miroslava Šubrta český hokej nikoho v tak významné roli neměl. Není to však doklad postavení národního sportu na světové scéně. Jde především o úspěch Petra Břízy, který dokázal v zákulisí získat výraznou podporu. Je to současně ocenění všeho, co pro hokej dosud vykonal, a zároveň projev důvěry, že je pro nejrychlejší kolektivní hru schopen ještě hodně udělat.
Za poraženého se může naopak považovat Němec Franz Reindl, který byl předem považován za největšího favorita. Ve volbách postoupil do finále proti Lucasi Tardifovi, jenže nakonec málem neproklouzl ani do Rady IIHF. Dostatek hlasů nasbíral v poslední chvíli, kdy se dveře začaly zavírat. Hodně mu přitom uškodil skandál, týkající se obvinění ze střetu zájmů. Ačkoli funguje jako čestný předseda národního svazu, neupírá si údajně značné hmotné požitky. Nejmocnější muž německého hokeje kvůli tomu může být dokonce vyšetřován a trestně stíhán.
Z českého pohledu někomu taková záležitost přijde malicherná v porovnání s tím, co je možné v této zemi. Ve vrcholné politice i jinde trůní bývalí estébáci, kteří neobhajitelnou minulost bagatelizují a nestydatě se stavějí do role obětí. V Německu kauza kolem Reindlových financí okrajová není. A aférou pošramocený morální kredit volby do vedení IIHF výrazně ovlivnil.
Po 27 letech začala nová éra po Faselovi. Volbám předcházel týden politikaření, spojování, rozchodů, tichých dohod o vzájemné podpoře jedněch a blocích proti druhým. Finálový tiebreak mezi Tardifem a Reindlem byl vyústěním souboje jejich týmů. Určitou dobu se zdálo, že by se Bříza mohl strategicky přidat ke druhému z nich. Ale sám nebyl tak vyhraněný a stál někde mezi oběma velkými soupeři. Nakonec se podle všeho domluvil s francouzským kandidátem na spolupráci bez ohledu na to, v jaké pozici kdo z nich skončí.
V prezidentské volbě Bříza moc šanci na vítězství neměl. Kdyby přežil první kolo, skončil by nejspíš ve druhém nebo třetím. Nebylo by mu to k ničemu. Jako Bělorusovi Sergeji Gončarovovi, který se prezentoval s vizí šampionátu elitní skupiny o 24 účastnících, v prezidentské volbě postoupil mezi poslední tři uchazeče, následně se však vzdal kandidatury na senior viceprezidenta, regionálního místopředsedu pro Evropu i nominace na členství v Radě IIHF.
Tardif je oblíbeným a uznávaným funkcionářem. Na starost měl dosud finance IIHF. Lidi vnímali, že s Břízou dobře vycházejí a nakonec zvolili tým vedený zkušeným funkcionářem a takzvaně mladým, byť Břízovi je dost přes padesát. Na kongresu oba hovořili o růstu hokeje. Bříza se coby člen Rady pět let staral o rozvoj, většinou v menších zemích. I to mu ve druhém kole volby prvního místopředsedy nahrálo, když se jejich 22 hlasů přiklonilo k němu. Pro IIHF je navíc důležité, aby hybatelé světového hokeje byli dosažitelní. I proto Bříza převálcoval ostříleného Kanaďana Boba Nicholsona.
Českému hokeji se zoufale nedostává úspěchů na ledě. Trend naznačuje spíš pokračující pokles. Břízovo zvolení vůbec neznamená, že se můžeme opět počítat mezi absolutní špičku, nebo že se výsledky změní výrazně k lepšímu, český hokej se zázračně vyšvihne zpátky na vrchol, začne opět udávat trendy a všude se budou rvát o české hráče a trenéry.
Tohle je triumf na diplomatickém poli, který českému hokeji možná vylepšuje prestiž, která v posledních letech stavěla hlavně na šikovnosti při pořádání velkých turnajů. Bříza na tom měl taky ohromnou zásluhu, dál bude členem vedení svazu. On na mezinárodním poli vítězí, celý český hokej nikoli. Změny v myšlení, přístupu a výsledcích v českém prostředí jsou jiné téma. O ty se musejí postarat i s Břízou jiní a jinde.
