KOMENTÁŘ PAVLA BÁRTY | Takové zápasy občas jsou. Sobotní utkání s Finskem na Beijer Hockey Games nebylo nejdůležitějším mačem sezony. O tolik nešlo, a tak porážka 1:6 v seriálu Euro Hockey Tour nebolí jako stejně krutá prohra s Kanadou v semifinále loňského šampionátu v Tampere. Nebyla to ani ostuda jako prohra s Rakušany. Ale všechno se počítá. A kdyby soupeř dvakrát netrefil jen tyč, dočkali bychom se větší hanby.
Ochabl rodící se mýtus, že Čechům po letech zase roste sebevědomí. Jak jsou schopni zůstat trpěliví, držet se své hry, jak věří, že zápas, který se třeba nevyvíjí dobře, nakonec překlopí na svou stranu a dotáhnou ho k vítězství. Proti Švédsku se to povedlo. U klíčových okamžiků byl Jan Kovář. Předvedl, jak mužstvo dovede pozvednout rozdílový hráč, navíc s jeho zkušenostmi, předvídavostí a tvůrčí genialitou, který umí na ledě něco vymyslet a pak taky provést.
Po druhém duelu se Kovářovi vynořily spíš chmurné vzpomínky na přesně jedenáct let starý příděl od Finů ve Stockholmu. Tentokrát nikdo nezajiskřil, všichni zhasínali jak okna na nočním sídlišti. Vývoj zápasu s hráči zacloumal, málem si pak dávali přednost, kdo si troufne popadnout puk, zatímco ostatní přihlíželi. Finové byli lepší a své české protějšky svlékli do naha.
V zápase, který začínal v době oběda, odhalili bolístky, zmiňované už po vydařeném duelu s Tre kronor. A potlačili téměř vše, co předtím tým Kariho Jalonena zdobilo. Až na hru v oslabení, jež byla jedním z mála pozitiv. V prvním zápase Češi ubránili tři, proti Švýcarům přežili pět minut v kuse, jednou inkasovali těsně po vypršení trestu.
Jinak ale žádná sláva. Třicet až čtyřicet procent celého zápasu se odehrává u mantinelů. Češi většinu soubojů u hrazení prohrávali. Proti Švédům se to ještě nevymstilo, zato s Finskem byla odplata až nemilosrdná a krutá. Po jedné takové situaci následovala chyba při obsazování hráčů a padl první gól. Pak už přibývaly další a další.
Proti Švédsku nevadil ani výrazně menší počet střel na bránu. Na nebezpečné šance vycházely oba celky týmy nastejno, vedoucí gól dodal klid. I když si Švédové pak místy vytvářeli silný tlak, bránící čeští hráči organizovaně a pospolu bojovali a nic jim nedopřáli.
V zakončení byli efektivnější, dotírající soupeř se na moc nezmohl. Zato Finům vycházelo všechno, kdežto česká koncovka byla žalostná. Ukázalo se, jaký je rozdíl hrát na mezinárodní scéně a na co jsou hráči zvyklí z extraligové reality.
Národní mužstvo nedokázalo zopakovat výkon z prvního duelu. To bývá v českém podání obecný nešvar. Zároveň tým doplatil na stejné nedostatky, jaké se ukázaly už ve střetnutí proti Švédsku.
Nepovedlo se to ani proti svižným Švýcarům. Češi hráli na jistotu, v obranném pásmu nepouštěli soupeře do nebezpečných míst před brankou, takže byl nucen střílet z dálky. Ani v útoku neprováděli žádné harakiri a někdy zbytečně brzdili rozjeté akce nebo vraceli kotouče zpátky.
Taková opatrnost se proti Švýcarsku ukázala spíš na škodu. Příště vyjede na led zase jiná sestava, mužstvo bude poskládáno jinak. Voda stoupá, ale do mistrovství světa je ještě daleko. Ale tohle bylo varování.
Témata:
Česko, reprezentace, blog, komentář, Pavel Bárta, sport, hokej, Švédsko, Kanada, Švýcarsko, Finsko, Euro Hockey Tour, Stockholm, Tampere, Kari Jalonen, Sport na Heureka.cz
Související články
