Na Chorvaty musí Češi podle italského receptu. Ne podle Pešánova
Jak na Chorvaty, ale i pak na Anglii? Recept poskytli Italové. Naopak odstrašujícím návodem budiž počínání českých hokejistů v čele s trenérem Filipem Pešánem na nedávném mistrovství světa.
Začněme pozitivním vzorem.
Roberto Mancini se ujal italského národního týmu v květnu 2018, 182 dní po totálním fiasku v play-off o postup na MS v Rusku. Tehdy Italy zostudili Švédové, kteří po výhře 1:0 a remíze 0:0 rozhodli o tom, že squadra azzura scházela na světovém šampionátu prvně od roku 1958. Spustil totální reformu.
„Od jeho příchodu se všechno změnilo. Mancini je výjimečný v řízení týmu a v komunikaci. Přesvědčil nás, že můžeme být ještě silnější, než si myslíme,“ pravil mazák Leonardo Bonucci poté, co se Italové kvalifikovali na EURO s impozantní bilancí 10 zápasů, 10 vítězství.
Základní motto Manciniho zemětřesení? Místo catenaccia aktivní obrana s okamžitým presinkem, vertikální hra, dynamika, variabilita.
Nový šéf začal konat ihned. Poukázkou do nominace přestala být zvučnost jména či klubu, ale předpoklady dobře zapadnout do systému hry. Na reprezentačních srazech se to rázem hemžilo novými tvářemi. Od Manciniho startu do dneška jich bylo 35. Mnohé předtím fanoušci za hranicemi ani neznali. Nebo jste tušili, že existuje v Sassuolu famózní tandem Berardi-Locatelli?
Jenže Mancini moc dobře věděl, kdo zapadá mentálními, fyzickými i dovednostními parametry do mozaiky jeho herního plánu a kdo ne. A tím se řídil. Bez ohledu na věk. A tak došlo k rapidnímu omlazení. Zatímco v ostudě se Švédskem přesáhl věkový průměr mužstva třicet let, současný kádr je o necelých 5 let mladší. To se pozitivně promítlo do rychlosti, dravosti, hladovosti.
Výsledek téhle revoluce je inspirativní pro celý svět. Čechy chystající se na Chorvaty nevyjímaje. Pokud Souček a spol. chtějí mít po dvou zápasech také šest bodů a tím pádem vstupenku do osmifinále, musí ctít tyto italské principy.
Kompaktnost
Italům se nestane, že by mezi jednotlivými řadami zívaly díry jako po granátu. Pohybují se synchronizovaně, jako by všichni hráči byli propojení lanem. V obraně i v útoku. Neděje se to náhodou, nýbrž podle přesného scénáře, který do jednoho ovládají. Pak mohou spustit účinný presink v jakémkoli prostoru hřiště. O rozehrávce platí totéž. I ta se děje se podle předem načrtnuté mapy. Poté může být hraná často naslepo, třeba v podobě přihrávky od krajních hráčů prvním dotekem nahoru do prostoru, kde už je přichystaný další spoluhráč.
Chytrost
Italové nejsou naivní. Poznají, kdy použít vysoký presink a kdy by si s ním naopak mohli naběhnout na gól ve vlastní síti. Žádný Ital se nenechá snadno obejít. Nehrozí, že by lehce zbaštil soupeři první kličku. Vykrokuje ho a navede tam, kam potřebuje. Čelůstka, Kalas a jejich parťáci by se měli po nich opičit. Tentokrát se setkají s kreativnějšími překážkami, než byli fyzicky nadupaní, leč čitelní Skotové.
Intenzita
Italové naběhali v utkání se Švýcary 112,4 km, soupeř 106 km. Tedy o téměř 6,5 kilometrů více než protivník. Ale hlavně je důležité, v jakém tempu to učinili. Notnou porci času strávili ve sprintu. Locatteli byl ústředním sprinterem. Přitom šlo o druhý zápas italského celku během pěti dnů. Ani Češi nejsou líní. V duelu se Skoty nastřádali 116,9 kilometrů. Teď jde o to, aby to u všech bylo Locatelliho intenzitě.
Ještě stručně co si nevzít od českých hokejistů a jejich hlavního kouče.
Filip Pešán pohrdl Manciniho sázkou na výběr hráčů podle toho, aby zapadali do zamýšleného herního systému. Pak celý šampionát řešil rébus, jak některé jednotlivce, které však sám povolal, dostat do jeho schématu. Jednalo se samozřejmě o neřešitelný hlavolam, což záhy tvrdě poznali on, hráči a fanoušci.
Nebylo by také dobré, kdyby Šilhavého parta propadla po vítězném vstupu do turnaje dojmu, že medaile jsou na dosah. Hra proti Skotsku neměla zdaleka medailové kontury. Výhry bylo dosaženou zásluhou geniálních akcí či zákroků jednotlivců, ne bezchybným týmovým výkonem a la Itálie, z něhož vykvetly hvězdy.
Hokejoví kolegové se neadekvátně namlsali optimismem čtyřgólovým triumfem nad Rusy před mistrovstvím a pak žasli, jak se spletli.
Věřme, že fotbaloví reprezentanti nebudou opakovat stejnou chybu. Aby si i oni mohli přečíst po Chorvatsku o sobě to, co napsal uznávaný trenér Claudio Ranieri ve sloupku v deníku Gazzetta dello Sport: „Tento italský tým je dokonalý a Locatelli je jeho klenotem! Dobré držení míče, presink, náběhy, 6 vstřelených branek a žádná obdržená - Mancini vybudoval mimořádný orchestr!"
Zprávy ze dne 18. června 2021
Spekulace, aby se tým vyhnul soupeři ze „skupiny smrti“ Francie, Německo, Portugalsko, na kterého narazí v případě prvenství?
„Nedá se podle toho hrát. Vím, že to hýbe mozky trenérů a hráčů. Ale jak přejdou lajnu a stoupnou na hřiště, tak budou hrát nejlépe, jak umí. Na hřišti na to myslet nebudou.“
Je Perišič varováním před Anglií?
„Určitě ano. Musíme si načíst silné stránky Anglie. Její křídla jsou velmi nebezpečná. Kdokoliv tam nastoupí, tak nám může zatápět. Bude hodně záležet na mentálním nastavení týmu. Může se stát, že do zápasu půjdeme s tím: hlavně nedostat hodně branek. A to by mohlo být dost špatně.“
Ke gólové oslavě soupeře:
„Jako by tam u nich něco neklapalo. Už dříve tam Lovren kritizoval mladé hráče, což nyní trochu umírňoval. Chemie tam ale úplně není. Možná si mladí o sobě myslí víc, než jsou. Byl to první gól Chorvatů na ME a ta chladná oslava něco ukazuje.“
K Perišičovi:
„I Coufal to proti němu měl těžké. Při gólu uklouzl, to byla škoda. Největší nebezpečí šlo ale právě přes Perišiče. Byl nejvíc aktivní, nejlepší hráč Chorvatska.“
„Čeká nás Anglie. S nimi uvidíme… Věřím, že to našim klukům bude slušet, víc si dovolí a ukážou ještě lepší tvář. Něco mi říká, že to tak bude. Kolektivně na to mají. Věřím, že uvidíme fotbal, jaký jsme od našeho týmu ještě neviděli.“
„Individuálním přístupem nikoho neporazíme. Jsme silní jako kolektiv. Jsme kompaktní, víme, co máme hrát. Před šestnáctkou se nám to ale ztrácí. Trochu nám chybí, abychom to tam cvrnkli narážečkou, do uličky…“
„Kromě penalty si nevzpomínám, že bychom měli šanci, která by nás zvedla ze sedadel. To soupeř v závěru měl. To mi trošku vadí na našem výkonu.“
K šancím Chorvatska v závěru:
„Jejich ofenzivní hráči mají kvalitu. Nemůžeme si myslet, že na ME i proti nám nikdo nevytvoří šanci. Proti zápasům s Itálií a Albánií jsme dozadu odvedli slušnou práci. Chtěl bych tým pochválit, jak zvládli to, že inkasoval brzy po přestávce. Ustáli jsme to dobře. Být trochu víc odvážnější v ofenzivě, tak jsme mohli vyhrát.“
„Coufal před gólem uklouzl, to bylo asi stěžejní, jinak by střelu podle mě zblokoval. Ve druhém poločase ale Chorvati hráli lépe, naše to malinko zastrašilo. Nebyli jsme tak aktivní dopředu, naopak hráli více oni. Chorvati nyní musejí porazit Skoty a nám to asi stačí. Po gólu jsme se ale báli dopředu jít ve větší počtu. I fantom Schick šel ze hřiště dolů, což ukazovalo, že jsme výhře už nevěřili a remíza nám stačila.“
„Tato remíza mě mrzí. Měli jsme podle mě i na víc. Když vidím hráče hopsat a oslavovat, tak asi tuší, že postoupí.“
