Po dvou „klasických“ památkách, historických budovách v centru Prahy, si expandující čínská společnost CEFC pořídila i jednu fotbalovou: Slavii. V obou případech to na první dobrou působí tak nějak zvláštně až nepatřičně, jako příliš nesourodé spojení. Alespoň v druhém případě je to však krok, kdy je odstřihnutí od minulosti třeba přivítat. Ovšem se vší opatrností.
Příchodem silného investora se uzavírá krajně rozporuplná éra dosavadního vlastníka Aleše Řebíčka. Tomu lze přičíst k dobru, že klub zachránil před krachem, to mu nikdo nevezme.
Následující léta ovšem nepřinesla vzestup, jen přešlapování na místě. Byl to koktejl naivity, amatérismu i ochoty dát na licoměrné našeptávače a utrácet nesmyslně peníze.
Ne že by navzdory některým nedůstojným dluhům v Edenu nebyly – jen je Řebíček vyhazoval na nesmyslné přestupy a gáže, na lidi, jejichž sportovní či ekonomický přínos nebyl nulový, nýbrž rovnou minusový.
Edenem se tak rozlézala fotbalová nicota, která požírala zbytky nadšení a nadějí v lepší zítřky. Neustálé změny Řebíčkových představ ohledně ceny, za niž by Slavii prodal, ji obíraly o cenný čas.
Do akce jde Šimáně
Konec exministrovy vlády přináší do značné míry úlevu už jen ze změny. Předznamenalo ji již to, že se v poslední době do věci vkládal tajnosnubný byznysmen se slávistickým srdcem Jiří Šimáně.
Měl v držení směnku, při jejímž nesplacení mohl získat klubové akcie, zaplatil letní soustředění, připravil investice do hráčů. A vyslal pro přípravnou etapu do klubu svého emisara Davida Trundu, aby si všechno proklepl.
Aktivitu ještě zvýšil kvůli insolvenčnímu řízení, kvůli němuž mohla Slavia padnout do rukou někoho jiného. Nechtěl však nést veškerou tíhu sám, vyhovuje mu bohatý investor po boku.
Neztratí Slavia identitu?
I tak je jeho českých čtyřicet procent důležitých: je to jistá garance, že Slavia zůstane alespoň zčásti ukotvena a kontrolována, aby neprošla nadmíru divokou turbulencí a neztratila identitu, hlavní poslání, náplň své existence.
To je naprosto klíčové pro její budoucnost. Čerstvá koupě je zřejmě součástí modelového příkladu pronikání velkého kapitálu z ciziny na nové teritorium, byznys plánu gigantického objemu, který se dojednává i na nejvyšších politických místech.
To je běžné a nic špatného v principu není ani na tom, pokud čínská strana dodá peníze a ta česká především specifický vztah k fotbalu, sportovní aspekt, management.
Proto je zásadní, jakou sportovní strategii česko-čínští spojenci představí.
Pokud by se fotbalový rozměr z celého podniku vytratil, bylo by zle. Slavia nesmí být do velkých her v nejvyšším (státním) zájmu zavlečena příliš. A platí to také o hřišti, na němž se pořádně rozjel šéf FAČR Miroslav Pelta, jenž Číně otvírá celý český fotbal. Nehledě na jiná, pikantní propojení.
V Praze se před časem usadil jistý hokejový klub Lev Praha, za nímž stál pro změnu ruský vliv. Tahle hra skončila hodně brzy, mimosportovní účel pominul, led se lvím logem rozpuštěn – jakkoli zábavy s ním svého času bylo dost. Se Slavií by to mělo být stejné jen v druhém ohledu…
Související články
