Vrba a Sparta: stále manželství na zkoušku i boj s minulostí

Obvyklé je, že pokud klub o hráče či kouče opravdu stojí a chce s ním mít natěsno spojeny časy příští, půl roku před vypršením kontraktu je krajní mez, kdy by to měl dát najevo. Ještě větší zájem pochopitelně zpravidla bývá z druhé strany – pokud šéf lavičky nekalkuluje s tím, že půjde za lepším. Jestliže by si Sparta a Vrba neplácli, během druhé části sezony by čím dál častěji čelili dotazům, jak to s prolongací je, atmosféra by mohla zhoustnout, nejistotu by vnímali i hráči.

Vrba při tom naznačil, že nová dohoda byla primárně iniciativou Sparty. „Nabídlo mi to vedení, já jsem to neřešil. Stejně máte výpovědní dobu, pak je úplně jedno, jak dlouhá smlouva je…“ dodal rozverně a s nonšalancí, kterou by mu většina tuzemských kolegů mohla závidět.

Tak ideálním partnerem pro jednání asi nebude. Není však ani třeba Vrbu chytat za slovo: když před rokem prošel branou letenského stadionu, ukázal proklamací maximálních cílů sebevědomí, ale navzdory pověsti ješitného muže a po předčasně uzavřeném angažmá v Razgradu také určitou pokoru. Ve vzduchu se vznášelo očekávání, jak si povede mimo specifickou fotbalovou diasporu Štruncových sadů.

Při návratu na plzeňské místo životního činu v roce 2017 přijal nabídku na tři léta. V případě Sparty ovšem ani napoprvé, ani napodruhé nedal najevo, že by mu délka kontraktu přišla nekomfortní. Ani to, že by se cenného lejstra nemohl dočkat. „Já jsem samozřejmě rád, že mi tuhle nabídku dali. Chtěl jsem ještě chvíli počkat, abychom viděli, jak se rozjede jaro. Sparta se ale rozhodla vyřešit to s půlročním předstihem,“ řekl ještě před pár dny.

I tím jako by dával najevo nezvyklý nadhled a svým způsobem velkorysost, zároveň však jeho slova vyzněla poněkud nešikovně. Jako by připouštěl, že to