Past na Nedvěda? Musí ukázat, že na to má. S rizikem, že v tom zůstane sám...
BLOG ŠTĚPÁNA FILÍPKA | K hledání nového trenéra fotbalové reprezentace by se hodil návod. Takový, který by krok po kroku pokaždé připomněl, který díl je potřeba použít nejprve, který k němu (případně) přilepíte a kdy jeden či druhý vyměníte za jiný, jenž vydrží déle. Potíž je v tom, že v balení s logem FAČR je zatím pouze jeden „kus“. Tedy první překlenovací či „bridge“ trenér Jaroslav Köstl. Muž, na němž leží hlavní tíha, aby do sebe vše zapadlo, manažer reprezentací Pavel Nedvěd čelí jednomu z nejtěžších úkolů ve své fotbalové kariéře. A musí obstát.
Sesazení Ivana Haška lze dobře odůvodnit. Nesouhlasím s tvrzením Ladislava Vízka, že „tým za Ivana cedil krev“. To by se (nejen) na Faerských ostrovech hráči chovali jinak. Přičemž nejen tehdy jejich odpovědnost zůstala tak nějak stranou. Vedle toho neexistovala žádná pádná záruka, že v severním Atlantiku mužstvo zaručeně vyhraje. A už vůbec ne, že by mělo zvládnout dva zápasy v baráži. Tenhle předpoklad se stal jakýmsi zaklínadlem dvaašedesátiletého kouče, jímž čelil pochybnostem a atakům.
Zároveň byl navzdory kampani #VĚŘÍME ve strahovské režii jeho osud vcelku jasný už delší dobu. Spíše v duchu hesla #NEVĚŘÍME, ale to se do spotů a na billboardy nedává. Veřejně špičky fotbalové asociace jeho postavení nezpochybňovaly, jeho pevnost však byla dána už tím, že Hašek byl vlastně taky překlenovací trenér – přešel po mostě od končící fotbalové vlády Petra Fouska k té nové pod vedením Davida Trundy a dvou klíčových mužů nových pořádků: Jaroslava Tvrdíka a Adolfa Šádka. Ne, Hašek opravdu nebyl jejich favoritem. Ale taky opačnou optikou: pokud trenéra národního týmu „převzali“, navíc v rozehrané kvalifikaci, je to složitá situace, jež nemívá ideální vyústění.
Do toho vpadl faktor Nedvěd, na který Trunda a spol. vsadili a vybavili ho silnými pravomocemi. Držitel Zlatého míče po svém jmenování vystoupil docela razantně a dal najevo, že vidí u reprezentace nedostatky. Pak se stáhl a jako by se stal součástí týmu, než aby stál nad ním. A nakonec je to on, kdo Haškův konec inicioval nebo posvětil a oficiálně vysvětloval. Nutno říct, že nijak přesvědčivě, nekonkrétně, aniž by nabídl hlubší vhled. Vypadalo to, že jde pouze o výbuch na Faerských ostrovech, který ho ve srovnání s remízou s Chorvatskem zcela šokoval. Vracel se opakovaně jen k němu, leč nenastínil ani přehlednější perspektivu.
Je to důsledek faktu, že on i FAČR se dostali do krajně nekomfortní situace, která je místy hodně zamotaná. Včetně toho, že sice oznámíte „ukončení“ hlavního trenéra a jeho pobočníka Jaroslava Veselého, čímž dáte najevo, že tým byl veden špatně, ovšem jedním dechem i pod tlakem blížících se utkání se San Marinem a Gibraltarem mluvíte o „zachování kontinuity“ – pokračováním dalšího asistenta Jaroslava Köstla. Ten si mimochodem musí se svým svědomím srovnat, zda nebylo na místě přijmout spoluodpovědnost a odejít se svým šéfem, od něhož dostal hodně prostoru.
Kdo jiný než on?
Ale zpátky k Nedvědovi. Po svém nástupu musel najít způsob, jak novou roli uchopit, mezitím vybrat zatáčku v podobě podmínky za kauzu Juventus (ať to vysvětluje jakkoli, na jeho renomé škrábanec zanechala) a už přinejmenším naznačit, zda na svou funkci má. To hlavní však přichází nyní. A je přirozené, že na něho bude upřena největší pozornost. I to, že na něho budou kladeny nejvyšší nároky, aby splnil těžké zadání: najít kandidáty na uvolněnou trenérskou pozici v cizině, kde tolik let na top úrovni působil ve vedení Juventusu. Jestliže má být toto jeho angažmá bráno s plným respektem, pak se nutně nevyhne otázce: Kdo jiný by pro to měl mít větší předpoklady než on?
Současně se může chytit do pasti. Sám musí nejlépe vědět, nakolik přijímá nejvyšší odpovědnost ze své vůle a nakolik byl třeba do téhle pozice vmanévrován. A musí si být vědom omezení, na něž jeho další kroky budou narážet. Týká se to především finanční stránky věci. Česko shání zahraničního trenéra, jemuž nemůže garantovat plat na úrovni vyspělejších fotbalových států. Vzhledem k ekonomickým možnostem ho tak musí zkusit motivovat interesantním bonusem za úspěšné kvalifikace. Tím se okruh kandidátů zužuje a o to víc záleží na správném výběru adepta. Pro Nedvěda, ale i celou asociaci se při tom jedná o poměrně ošemetné téma, protože už angažmá manažera reprezentací s velkým jménem něco stojí. A ač to spolu přímo nesouvisí a v principu je to v pořádku, někdo si může vzpomenout rovněž na plán zajistit mzdu místopředsedům FAČR.
Na jedné straně Trunda a spol. finanční situaci zdědili a někdejší hospodaření ostře kritizují. Stav národního týmu jim ovšem rozhodně nedává trumfy v jednání s nespokojenými sponzory při jednáních o nových a/nebo vylepšených kontraktech. Na druhé straně ve volební vřavě padaly sliby, jak vítězný tábor zajistí zvýšené příjmy, na něž ovšem čeká i výkonnostní fotbal, který si před tím profesionálním lehnul naznak. Tvrdík se dokonce zmiňoval o snaze přesvědčit klubové partnery, aby přispěli také asociaci, což by byl nevídaný projev altruismu. Budou se v nouzi nejvyšší angažovat sami bohatí majitelé klubů?
Pak je tu další věc. Při personálních opatřeních je tradicí podezřívat klubové bosse z toho, že k reprezentaci dosazují „své lidi“. Jakkoli si skutečný trenérský crème de la crème nechávají pro sebe. Džob u reprezentace už není pro všechny na prvním místě, do jeho obsazování se promítají klubové strategie. Zvlášť Tvrdík a Šádek, kteří získali na chod strahovského „baráku“ historický vliv, jsou v tomto ohledu v jistém střetu zájmů. Jinak řečeno: pokud jde o nynější ligové trenéry, buď sáhnete do zdrojů svých nebo těch konkurenčních. Už případným jednáním vstoupíte na citlivou půdu vypjatého konkurenčního boje. Nejpikantnější (ale nereálnou) variantou, jež by všechny požadavky propojila, by tak bylo oslovit sparťanského kouče Briana Priskeho…
Nedvěd se může stát „spasitelem“, který vdechne život správné myšlence v té nejsložitější době. Vyřeší zapeklitou, vpravdě historickou, přelomovou úlohu a najde zajímavé a efektivní řešení. Nebo nedej bože neuspěje a přes všechny objektivní obtíže to povede ke zpochybnění jeho manažerských schopností, jež zatím nelze zcela spolehlivě posoudit. A byť finální verdikt bude na jiných, hrozí mu, že v tom všem vlastně zůstane sám…
