Draft NHL nastavil českému hokeji zrcadlo. Uspěli na něm jen čtyři čeští hokejisté, a to ještě Filip Helt jen ze smilování z posledního místa. Nikdo z dalších tří v prvním kole. Český hokej tak sklidil to, co zasel. Úroda není bohatá. Příčin je několik.
Český hokej se chová, jako kdyby měl hráčskou základnu v mládeži stejně širokou, jako zámořské velmoci. Podívejme se například na formát extraligy staršího dorostu, která je pro hráče do 18 let.
Věřte nebo ne, vstupuje do ní 24 týmů. Ty jsou rozdělené do tří skupin. Ovšem nikoli podle výkonnosti, ale dle regionů. Zhodnotíme její poslední ročník. Po 28 (!) zápasech byl v průměru rozdíl mezi prvním a posledním v tabulce 59 bodů. Až pak následuje „nějaká“ nadstavba. V ní je však propast paradoxně ještě hlubší. Zásadně tak chybí častá a pravidelná konfrontace nejlepších.
Taková je situace ve starším dorostu, rozepisovat stav juniorské nejvyšší soutěže by byla škoda času. Výpis jejích problémů by byl k neučtení.
Svaz udělal několik skvělých kroků při honbě za světovou špičkou. Ať už to je vize akademií, rostoucí počet profesionálních trenérů či nabité programy mládežnických reprezentací. Ale to nestačí.
Zásadně chybí konkurenční prostředí. Boj o místo. Vyrovnané a vypjaté zápasy. Každý týden. Každý den. To zatím v Česku chybí. Proto tak tuzemské hokejové prostředí musí přihlížet, jak výtečné úspěchy sklízí takové Finsko.